Píšu

Už nemám strach

Loňský rok jsem nasbírala „trochu“ víc foto techniky, než jsem reálně schopná využívat. Letos jsem si dala stopku na další nákup a navíc se mi podařilo porazit další svůj strach: prodej věcí na bazaru.

Začalo to pomalu. Nejdřív jsem si schovala celkem velký kus bublinkové folie, která se na mě vykutálela z nějakého balíku. Pár měsíců ležela pod regálem a dnes přišel její čas. Do krabičky z e-shopu Curly myself (nějak se stalo, že jsem ji od prosince ještě nezlikvidovala) jsem naskládala tělo, objektiv a popruh s nabíječkou a sepsala jsem inzerát na Marketplace.

Asi druhá nebo třetí reakce byla, že nedělám bazar, ale charitu. Rozděl to na dva inzeráty, zvedni cenu a vyděláš o čtyři tisíce víc. Že kdyby byl blíž, vezme to ode mě na kšeft. No – netrvalo to ani dvě hodiny a já mám v messengeru frontu. Na zítra mám domluvené osobní předání a kdyby to nevyšlo, mám komu se ozvat.

Nejtěžší bylo ten inzerát nafotit a sepsat. Teď už uvažuju, že odprodám ještě jednu další věc a nechám si fakt jenom to, co mám šanci využít. Spíš mě čeká další úkol: zkrotit tu vlnu, která se mi budí v hrudním koši. Přečkat tu fázi, která mi radí, že nabyté peníze je potřeba hned rozfofrovat. V hlavě mi víří výčet všeho toho, co ještě nemám a co by se hodilo. Tentokrát jsem přiravená být chytřejší a jednoduše počkat.

Spíš mám jiný úkol: naučit se stěhovat úkoly a plány z hlavy na papír. Možná to zní divně. Copak je potřeba extra se učit koupit diář a sepsat to-do list? Zjistila jsem, že vybrat diář je jedna věc, ale naučit se evidovat něco víc než jen druh popelnice a jestli a kdy se zaplatily účty je jistý druh zvyku, který je potřeba vypěstovat. Zvlášť když si člověk dlouho nic takového nepsal a když se dívá na prázdné stránky diáře, má stejné prázdno v hlavě.

Jednu věc jsem zjistila: potřebuju takový druh diáře, který můžu nechat otevřený na aktuálním týdnu a nechat si ho na stole přímo na očích. Takže na letošek mám Mocer (diář na způsob klasického stojacího kalendáře) a pomalu se mi začíná plnit a začínám si ho „zabydlovat“ . Bude to chtít trpělivost a čas. Asi budu holt po babičce – ta taky preferovala kalendáře. Ten můj je jenom vytuněný o měsíční přehledy a některé další stránky.

A schopnost nechávat si peníze na účtu bude další potřebná ctnost, která se mi jistě bude hodit…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.