Píšu

Únor a test nastavených hranic

Zadala jsem si pevnou částku k našetření a začala jsem počítat, kolik měsíců budu potřebovat s konkrétní spořicí rychlostí. Úkolem low buy není zatrhnout si žít, ale dokázat vybudovat rezervu. Tím, že zvládnu vybudovat polštář tak, že budu mít finance odložené bokem a nebudu na ně sahat si pomůžu hned několikrát. Nebudu muset do rychlých půjček, pokud se něco fakt vymamlasí, naučím se zacházet se svými financemi a naučím se uvažovat v širším měřítku, než je jenom jedna výplata a druhá výplata.

Je únor a já mám za sebou pár dalších lákadel. Některé jenom profičely kolem, některé jsem si napsala na wishlist a aktuálně je ten druhý low buy měsíc přesně ten čas, kdy se začínají hromadně objevovat různé vábničky a zkoušejí, kolik si toho pamatuju ze svých cílů. V tomto směru mi ohromně pomohl ten fakt, že vím, kolik si chci našetřit a vím, že když peníze utratím za zbytnosti, které se mi zrovna vylíhly v hlavě, bude o to déle trvat celý low buy proces.

Ne že bych po nasyslení polštáře chtěla začít nakupovat jako smyslů zbavená. Spíš si od toho celého slibuju, že líp poznám svoje potřeby a líp využiju hlavně to, co už mám a budu schopná líp určovat, co potřebuju a co ne. Protože jsem se asi po třetí nebo po čtvrté dostala do té situace, že zase vyklízím a třídím konkrétní oblasti svého života a baví mě to úplně stejně, jako mě bavilo přepisování wishlistu loňský rok z diáře do diáře (= nebavilo mě to vůbec) .

Zjistila jsem, že si do aplikace na výdaje nezapisuju autobus, i když tam ta kolonka doprava je a že mi těch 195 Kč přece jenom v rozvaze dělá bordel. Dorovnala jsem rozdíl a dál pokračuju daleko důsledněji. Došel mi denní krém, ale měla jsem v šuplíku další 15 ml vzorek, který jsem naprostou haluzí dostala dárkem k poslední objednávce. 40 ml mi většinou vystačí nějaké tři až čtyři měsíce. Očekávám, že mi těch 15 ml zbytek února vydrží a další nákup Nuxe bude až v březnu.

Zjišťuju, že bez nákupů hloupostí přes internet je moje utrácení přes týden vesměs spořádané. Když se přes den přistihnu při nudě, jdu po práci ven s foťákem a zatím to funguje. Větší výdaje jsou jednou za týden v Lidlu a jednou za týden během mého selfcare rituálu, kdy si dopřeju jídlo venku. Ty největší částky mi loňský rok lítaly během nekoordinovaných nákupů na internetu a jídlo u mě ještě netvoří tak velkou položku.

I když je fakt, že je v mém okolí čím dál těžší najít otevřenou restauraci – Covid dal gastru celkem dost na prdel a začíná to být dost vidět. Jak jsem ale ochutnala tortillu se „skutečnou“ zeleninou a s kuřecími stripsy, nemám vůbec chuť zkoušet zpátky kebab. Jednak je zbytečně velký, a taky musím říct, že mě to prefabrikátové lisované maso a přejetá zelenina přestávají imponovat. V poslední době mě nebaví čokoláda ani chipsy na mlsání a čelím krizi: co já budu přes den potahovat? 🙂

2 komentáře u „Únor a test nastavených hranic“

  1. Vidíš, tak to já si vyklízení a třídění docela užívám. Ani ne tak ten proces samotný, ale to samotné zbavení se těch nepotřebných věcí, to je vyloženě úlevný a očistný pocit. A na nezávazné mlsání mám nejradši sušené ovoce a ořechy 🙂 Je to poněkud dražší sranda než čokoláda, ale zase mě při tom hřeje pocit, že je to zdravé 😀

    1. Andrea Vyor říká:

      U mě je to takový ten impulz: „Jejda marjá už zas“ – připadám si nepoučitelná a to neustálé vyklízení stejných životních oblastí je ten hlavní důvod, proč jsem do low buy vůbec šla 🙂 aktuálně mám na mlsání otevřené kešu ořechy a zatím to jde. A Miri z @holkazmoravy mě nalákala na pomelo 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.