Píšu

Low buy výzva: Po devíti měsících se něco narodilo

Devět měsíců. Zase ta číslovka. Přesně tak dlouho trvalo, než se mi podařilo přepnout mozek. Po těch letech neustálého hledání „grálu“ a snahy nakoupit si vnitřní spokojenost jsem v jakémsi vakuu a přemýšlím, co mám vlastně cítit a kam mám jít. Jedno ale vím: nechci jít zpátky tam, kde jsem byla před začátkem low buy výzvy.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy projekt: Srpnové zemětřesení

Začaly se mi kumulovat fotoaparáty. V srpnu nastala ideální konstelace hvězd či co (nebo jsem se zdravě naštvala) a spousta toho šla z domu. Prodala jsem dvě těla, třetí ještě čeká na Paladixu v bazaru a moje sbírky opustil jeden zoom objektiv a dvě pevná skla. Minulý měsíc jsem si pořídila zoom 10-24 mm a nechávat si 14 mm pevné sklo jsem vyhodnotila jako kravinu, i když jsem si chvíli říkala, že bych si ho mohla nechat na street. Po zralé úvaze jsem uznala, že ten objektiv 18 mm je na mě dostatečně extrémní a širší focení pokryje ten zoom. Původně jsem si říkala, že bych prodala ještě nějaké to pevné sklo navíc, ale nakonec jsem si nechala jak 18 mm, tak 35 mm čistě jenom kvůli tomu, jak kreslí.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Pozdrav z díry

Jsem unavená. Začalo to pátého srpna, když jsem si na Paladixu založila účet. V průběhu svého low buy roku jsem zjistila, že nejsem člověk, který by uživil dva fotoaparáty a že si větší foťák / menší foťák raději pošéfuju výměnou objektivu. A že je moje X-T2 skvělý stroj, ale přece jenom pomalý a v kombinaci se starší edicí Fuji objektivů brutálně pomalý a opakovaně nepřesný a nespolehlivý. Vzhledem k tomu, jak je X-T2 pomalá a jak se chová v kombinaci se staršími objektivy, asi zůstane ve vitríně.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy červenec: Na hlouposti není čas

Zatím vážně přesně nevím, co ze mě bude. Držím se svého vzdoro-projektu, ve kterém fotím přesně ty motivy, na které mám zrovna náladu. Stává se tak, že jednou jdu na plnokrevné krajinářské focení (čekám až pozdě do večera na správné světlo, obcházím lokaci a hledám záběr) a po druhé jdu na lovení zajímavostí do města (protože jsem během krajinářského focení prošla mořem kopřiv, mám podrápané nohy a než se to uklidní, nechci svoje lýtka příliš dráždit) .

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy duben: Čas minimalizovat apríly ve financích

Nepomůže změna pravidel. Pomůže až změna přístupu. Můžeme si nadiktovat celou stránku požadavků na low buy a na zacházení s penězi. Dokud se my sami nenaučíme myslet jinak, bude to jenom tupé memorování a po skončení výzvy skončíme tam, kde jsme byli předtím. V dubnu, po čtyřech měsících s přemýšlením o penězích, cítím první změny v přístupu k nákupům. Viděla jsem množství různých zápisníků, nekoupila jsem ani jeden a nemusela jsem ani nic zakazovat. Jednoduše jsem viděla, že bych je zase měla prázdné a k ničemu bych je nevyužila.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy výzva: Březen a změny v mojí hlavě

Třetí low buy měsíc je za mnou a zase byl o kousek jiný než ty předchozí. V lednu si sedal prach po rozvíření novoročního předsevzetí, v únoru jsem se probouzela z kocoviny a v březnu pomalu nacházím pevnou půdu pod nohama. Smazala jsem z mobilu jak Facebook tak Instagram a zaměřila jsem se na Twitter (@andreavyor). Meta jako sociální prostor mi jaksi nesedí a nevýhody převažují nad výhodami.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy únor: Co to vlastně dělám a proč?

Naučit se zacházet s penězi, než se naučí cvičit ony se mnou. Zvlášť letos si ta výzva přišla jako na zavolanou. Všechno se to skládá takovým způsobem, že si nedokážu vymyslet lepší podmínky pro putování ve svých vlastních myšlenkových pochodech. Poznala jsem, že využiju přibližně tři dny času, pokud mě popadne neutuchající chuť něco nakupovat. Rady typu „počkej si 24 hodin a nakupuj až další den“ pro mě nejsou stavěné. Já potřebuju aspoň 72 hodin, než opadne ten největší záchvat 😀

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Únor a test nastavených hranic

Zadala jsem si pevnou částku k našetření a začala jsem počítat, kolik měsíců budu potřebovat s konkrétní spořicí rychlostí. Úkolem low buy není zatrhnout si žít, ale dokázat vybudovat rezervu. Tím, že zvládnu vybudovat polštář tak, že budu mít finance odložené bokem a nebudu na ně sahat si pomůžu hned několikrát. Nebudu muset do rychlých půjček, pokud se něco fakt vymamlasí, naučím se zacházet se svými financemi a naučím se uvažovat v širším měřítku, než je jenom jedna výplata a druhá výplata.

Pokračovat ve čtení →