Štítek: low buy 2022

Začaly se mi kumulovat fotoaparáty. V srpnu nastala ideální konstelace hvězd či co (nebo jsem se zdravě naštvala) a spousta toho šla z domu. Prodala jsem dvě těla, třetí ještě čeká na Paladixu v bazaru a moje sbírky opustil jeden zoom objektiv a dvě pevná skla. Minulý měsíc jsem si pořídila zoom 10-24 mm a nechávat si 14 mm pevné sklo jsem vyhodnotila jako kravinu, i když jsem si chvíli říkala, že bych si ho mohla nechat na street. Po zralé úvaze jsem uznala, že ten objektiv 18 mm je na mě dostatečně extrémní a širší focení pokryje ten zoom. Původně jsem si říkala, že bych prodala ještě nějaké to pevné sklo navíc, ale nakonec jsem si nechala jak 18 mm, tak 35 mm čistě jenom kvůli tomu, jak kreslí.

Jsem unavená. Začalo to pátého srpna, když jsem si na Paladixu založila účet. V průběhu svého low buy roku jsem zjistila, že nejsem člověk, který by uživil dva fotoaparáty a že si větší foťák / menší foťák raději pošéfuju výměnou objektivu. A že je moje X-T2 skvělý stroj, ale přece jenom pomalý a v kombinaci se starší edicí Fuji objektivů brutálně pomalý a opakovaně nepřesný a nespolehlivý. Vzhledem k tomu, jak je X-T2 pomalá a jak se chová v kombinaci se staršími objektivy, asi zůstane ve vitríně.

Od začátku roku jsem se už stihla srovnat s tím, že mám nějaký nový režim a místo hledání nových věcí venku jsem se zaměřila na to, co mám doma. A začala jsem to třídit.

Nepomůže změna pravidel. Pomůže až změna přístupu. Můžeme si nadiktovat celou stránku požadavků na low buy a na zacházení s penězi. Dokud se my sami nenaučíme myslet jinak, bude to jenom tupé memorování a po skončení výzvy skončíme tam, kde jsme byli předtím. V dubnu, po čtyřech měsících s přemýšlením o penězích, cítím první změny v přístupu k nákupům. Viděla jsem množství různých zápisníků, nekoupila jsem ani jeden a nemusela jsem ani nic zakazovat. Jednoduše jsem viděla, že bych je zase měla prázdné a k ničemu bych je nevyužila.

Třetí low buy měsíc je za mnou a zase byl o kousek jiný než ty předchozí. V lednu si sedal prach po rozvíření novoročního předsevzetí, v únoru jsem se probouzela z kocoviny a v březnu pomalu nacházím pevnou půdu pod nohama. Smazala jsem z mobilu jak Facebook tak Instagram a zaměřila jsem se na Twitter (@andreavyor). Meta jako sociální prostor mi jaksi nesedí a nevýhody převažují nad výhodami.

Naučit se zacházet s penězi, než se naučí cvičit ony se mnou. Zvlášť letos si ta výzva přišla jako na zavolanou. Všechno se to skládá takovým způsobem, že si nedokážu vymyslet lepší podmínky pro putování ve svých vlastních myšlenkových pochodech. Poznala jsem, že využiju přibližně tři dny času, pokud mě popadne neutuchající chuť něco nakupovat. Rady typu „počkej si 24 hodin a nakupuj až další den“ pro mě nejsou stavěné. Já potřebuju aspoň 72 hodin, než opadne ten největší záchvat 😀

Zadala jsem si pevnou částku k našetření a začala jsem počítat, kolik měsíců budu potřebovat s konkrétní spořicí rychlostí. Úkolem low buy není zatrhnout si žít, ale dokázat vybudovat rezervu. Tím, že zvládnu vybudovat polštář tak, že budu mít finance odložené bokem a nebudu na ně sahat si pomůžu hned několikrát. Nebudu muset do rychlých půjček, pokud se něco fakt vymamlasí, naučím se zacházet se svými financemi a naučím se uvažovat v širším měřítku, než je jenom jedna výplata a druhá výplata.