Píšu

Se vztahem, nebo bez něj?

To tak dneska pronesla Kristýna Dolejšová alias @hellochristie na Instagramu zajímavou myšlenku. „Tvrdím, že je mi bez vztahu dobře, ale kdy jsem byla bez vztahu naposledy? Pokud jsem náhodou zrovna nikoho neměla, proháněl se mi někdo aspoň v hlavě. „

Mozek nerozlišuje mezi myšlenkami, které jsou založené na hmotě a myšlenkami, které si vybájíme my sami bez ohledu na vnější svět. Pokud jsme bez vztahu a máme v hlavě aspoň nějakou svoji platonickou lásku nebo nějakého herce, jsme bez vztahu doopravdy? Počítá se to vůbec, když ty naše dopaminové špičky vycházejí z myšlenek a ne z fyzických doteků? A jsme vlastně bez milostného vztahu, když si ten milostný vztah dopřáváme aspoň astrálně?

Lidské tělo je malý zázrak a mozková chemie je něco, co se nám bude napodobovat jenom stěží. I tak je zajímavé vědět, že jsme emocionálně naladění nejenom podle toho, co zažijeme, ale i podle toho, co si sami vymyslíme. Nabízí to otázku, proč bychom si tedy v hlavě měli živit scénáře, které náš život vykreslují v katastrofách a proč si nedopřát trochu povoleného dopingu ve formě hezčích scénářů než těch, kde nám něco nevychází nebo se děje jenom ta nejhorší varianta.

Pokud člověk žije hlavně ve svojí hlavě, může mít problémy s vyjadřováním svých myšlenek nahlas. Může mít problémy s hledáním slov pro svoje pocity a o to hůř se mu můžou navazovat reálné vztahy – ty totiž bez komunikace nefungují a mluvit jen sám se sebou je jaksi pohodlnější. Znáte ten pocit, kdy chcete blízkost konkrétní osoby, ale vnitřně v sobě máte dost velký strach, který vás pudí pryč od všeho, co zavání vážným vztahem? Takový „stínový vztah“ čistě v hlavě může být způsobem, kdy se vlk nažere a koza zůstane celá.

Jen je pak velice snadné zůstat v iluzích napořád a ztratit kontakt s tím, co v reálném životě obnáší mužská energie a reálný muž. Bez všech feministických nebo naopak šovinistických podtextů – jde čistě o to, že ta vybájená varianta se nestřetává s životem „tam venku“ a člověk, který pěstuje vztahy hlavně v myšlenkách ubližuje v první řadě sám sobě. Má tedy člověk, který udržuje s někým vztah ve svojí hlavě skutečný vztah? A pokud „žije vztahem“ ve svojí hlavě, učí se vlastně žít bez vztahu? Učí se existovat sám za sebe?

Člověk nemá být něčí udělátko na štěstí a nemá ani hledat někoho, kdo mu nahradí jeho chybějící část. Ano, jeden a jeden jsou dva, ale půlka člověka není celý člověk. Půlka člověka, která hledá svoji druhou půlku „tam venku“ se nakonec odkáže jenom na ty iluzorní vztahy. Pokud máme najít vztah, bude potřeba stát se celou jednotkou. Sami za sebe, bez všech podpor v hlavě, které nám mají tvořit naše štěstí.

2 komentáře u „Se vztahem, nebo bez něj?“

  1. Trefně popsáno! Myslím, že tímhle přísným pohledem by jako „bez vztahu“ obstála skutečně jen malá část lidí, kteří jsou technicky vzato sami. Ovšem mají svoje kouzlo, ty platonické lásky, to zas né že né 🙂

    1. Andrea Vyor říká:

      To jooo 🙂 jen se to nesmí přehnat 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.