Píšu

Sami se sebou

Další možný důvod, proč Covid pomáhá lidem – odvykli jsme si být potichu jen sami se sebou. Od doby, kdy máme v kapse Facebook s Instagramem a trávíme spoustu času na sítích nám schází čas k tomu, abychom trávili chvíle jenom sami se sebou a se svojí hlavou. Ve chvíli, kdy zahltíme mozek influencerkami, politikou a vším možným z okolního světa, ztrácíme schopnost dolovat ze svojí vlastní hlavy užitečné postřehy.

Mně pomohl deník. Každý den už od patnáctého dubna si nacházím večer ten čas na to, abych vzala pero, sedla si k prázdným stránkám a psala jak to, co se mi stalo a co se mi honí hlavou, tak to, o čem kolikrát ani nevím, že tam uvnitř je. Moje kreativita bývá ubíjená množstvím podnětů a jak dny jdou, je čím dál snadnější ztratit nit vedoucí k mým vlastním myšlenkám.

V tom stavu, kdy se soustředím jenom na psaní najednou vím, co chci dělat, čemu se chci věnovat a kudy vede moje cesta. V průběhu celého dne jsem schopná mnoha věcí, od zakládání různých instagramových účtů až po nakupování všeho možného, ale teprve až večer nad deníkem si dokážu říct, co je pro mě důležité a co je jenom zajížďka. Proto jsem najedla na režim wishlistu, kdy si nákupy píšu a jednoduše si na pořízení minimálně měsíc počkají.

Jasně, v určité míře potřebuju i konzumovat obsah u ostatních. A jelikož se 2/3 všech blogerů přesunulo na Youtube a na Instagram je čím dál těžší hledat jenom ty perly a budovat si rutinu, kdy sleduju vážně jenom zajímavé příspěvky a hledám zajímavé myšlenky. Na jednu stranu ten systém blogů byl přehlednější v tom, že si člověk ty adresy, které chtěl naházel do RSS čtečky a měl to všechno pohromadě. Já mám aktuálně v Bloglovinu šestnáct blogů, každý den tam mám článek až dva, které přibydou jako nové a je čím dál větší kumšt sbírat ty zajímavé autory.

Tak jsem místo článků na internetu koukala na video Christiny z kanálu Style Apotheca, kde mluvila o tom, co jí daly dva týdny bez sociálních sítí. Jak jsem už psala, “blogovací” obsah se přesunul jinam a je čím dál větší kumšt směřovat jej nějak na jedno místo. O to důležitější je nechat si prostor pro sebe samotného, abychom byli ochotní poslouchat svůj vlastní hlas a vědomě třídit, co chceme sledovat a co chceme přeskočit. Ve chvíli, kdy si zapneme nějaký vygenerovaný seznam se může krásně stát, že nás to pošle někam, kde jsme původně být nechtěli.

2 komentáře u „Sami se sebou“

  1. Ano, zajímavých autorů je skutečně jako šafránu. Občas mě popadne jakýsi záchvat a proklikávám se blogy, abych nějakého našla – a oni prakticky nejsou, a pokud jsou, tak se v záplavě všech těch recenzí na kosmetiku a milovnic cestování, jógy, kávy, vaření a marketingu úplně ztrácejí.

    1. Andrea V. říká:

      Zrovna včera jsem se dívala na Facebook a poslední sdílené články byly recenze knížek nebo kosmetiky. Myslím si, že takovému obsahu je jedno, jestli je na Instagramu nebo na blogu. Scházejí mi fakt psavci, ale ti se ztrácejí už i z tištěných médií, ne tak z internetu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *