Píšu

První změny

Stačilo přestat přemýšlet o tom, co si příště koupím. Stačilo vzít na vědomí fakt, že minimálně další rok budu používat všechno to, co mám teď. Nutno dodat, že rozhodně netrpím hmotnou nouzí – jak jsem už zmínila, ve štědrých časech jsem si nasyslila a teď mám na čem stavět. Spíš se mi poslední dva dny začaly objevovat v hlavě myšlenky o tom, že můj archaický teleobjektiv Sigma 50-150 mm f2,8 je nejsvětelnější zoomovací sklo co mám a že kdybych měla kupovat 50 – 140 f2,8 od Fujifilmu (klidně i z druhé ruky) , nebude stát 7 000 Kč jako stála ta Sigma a rozhodně bude minimálně dvakrát větší. U mého focení krajin jsem skončila u sestavy 18-55 a 55-200 a „vzpomněla“ jsem si na ty časy, kdy jsem fotila zrcadlovkou a ta Sigma mi kryla záda.

Místo Nikonu Z5 a 24-70 mm f4 se mi jednoduše začala v hlavě prohánět ta stará DSLR s tím, že bych pořídila Tokinu 12-28 f4 a možná D5600 , 7100 už byla na moje ruce moc velká. Jo, když mojí hlavě zakážu vybírat nové, jednoduše si začne prohrabávat to staré a aspoň je fajn vědět, že si úplně v klidu dokážu představit práci s technikou z roku 2011 (moje výstavková dlouho věrně sloužící D3100) . Aspoň nemám důvod věřit, že mi nebude vyhovovat to, co mám teď. Je fascinující, jak pružně dokážu fungovat a jak rychle zvládám vynalézat náhradní řešení.

Dokonce jsem začala vzpomínat na ten samý Panasonic MFT systém, který jsem už nějakou dobu zpátky (rok a půl? dva roky?) měnila kvůli tomu, že mi šuměl i na nízké ISO. Moje hlava je jednoduše velice pružná a velice kouzelná a velice rychle je schopná přizpůsobit se nové situaci. A to říkám jako člověk, který z duše nesnáší nečekané změny plánů – nebo jsem to doteď aspoň tvrdila.

Jak jsem tak „neměla co na práci“ a jak jsem tak hlavě vzala hromadu paliva tím, že jsem ji odřízla od myšlenek na zbytečné nákupy, odhodlala jsem se a začala jsem fotit kombinaci stromů a vody, která mě už dlouho lákala. Bydlím u řeky Moravy a po regulaci koryta řeky tady v okolí zůstala odříznutá ramena a rybníčky. Poslední rok jsem se věnovala prolézání místního lužního lesa a našla jsem dvě izolovaná „ztracená“ ramena a o dalších čtyřech nebo pěti „odříznutých meandrech“ vím podél toku řeky na dosah města. Na některých jsem už byla, někde ještě ne, ale rozhodně chci fotit „Ztracenou řeku“ jako svůj dlouhodobý projekt.

Jako čerstvou novinku mi hlava naservírovala někde hluboko zasyslenou depresi ohledně toho, že mi je 32 let a poslední čtyři roky jsem bez partnera. Myslela jsem si, že to mám zvládnuté – že se kvůli tomu věnuju blogování, focení a sobě samotné, abych našla svoji vlastní půdu pod nohama a neabsorbovala povahu a zvyky chlapa – mám k tomu sklony a velice snadno by se mohlo stát, že se stanu jeho kopií bez toho, že bych o něco takového vědomě stála. Překvapila mě síla těch emocí, která udeřila někde z bůhvíjakého koutu mysli jako reakce na nedostatek adrenalinu z nakupování.

Mám zaznamenané dvě knížky, které budu chtít koncem měsíce koupit – Dcery Sparty od Claire Heywood ( o Kassandře a Heleně, známé později jako Trójská) a Zatočte s nepořádkem od Kerri Richardson. Zatím je mám napsané v poznámkách, ale čekám, že mě budou stále zajímat a že je koupím.

2 komentáře u „První změny“

  1. To je bezva, že se výsledky tvého nenakupovacího předsevzetí dostavily tak brzy! I když vlastně mám v něčem trochu podobnou zkušenost: když jsem začala s doktorátem a můj příjem se dramaticky propadl, tak jsem se co do nejrůznějšího utrácení začala cítit paradoxně velmi svobodně. Prostě jsem věděla, že na žádné zbytné věci peníze nemám, takže nad nimi ani nemusím přemýšlet.
    Co se depresivních pocitů týče, to už je smutnější a bohužel na to neexistuje žádný zázračný recept. Mně v oblasti depek z věku pomohlo zbavit se toho zvláštního a vlastně dost absurdního pocitu, že mi něco utíká a měla bych do toho a toho věku stihnout ještě tohle a támhleto… Řekla jsem na to rozhodné ne a od té doby je to v pohodě 🙂

    1. Andrea Vyor říká:

      Jo, člověk musí poplatit účty a podobně a ten zbytek je tak nějak bokem. Problém je, když se člověk srovnává s kámoškama a se spolužačkama. Každá po dítěti nebo po dvou a já jsem si ještě ani nenašla chlapa 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *