Píšu

Pozdrav z díry

Jsem unavená. Začalo to pátého srpna, když jsem si na Paladixu založila účet. V průběhu svého low buy roku jsem zjistila, že nejsem člověk, který by uživil dva fotoaparáty a že si větší foťák / menší foťák raději pošéfuju výměnou objektivu. A že je moje X-T2 skvělý stroj, ale přece jenom pomalý a v kombinaci se starší edicí Fuji objektivů brutálně pomalý a opakovaně nepřesný a nespolehlivý. Vzhledem k tomu, jak je X-T2 pomalá a jak se chová v kombinaci se staršími objektivy, asi zůstane ve vitríně.

Celkem moji výbavu opustily dva fotoaparáty a tři objektivy. Asi jsem si vypěstovala solidní averzi směrem k objednávání a přijímání jakýchkoliv balíků. Poslední dva týdny jsem v Zásilkovně skoro furt a jsem uštvaná. Uštvaná, ale spokojená – zůstaly mi dva zoom objektivy na krajinu a dva pevné objektivy na street a jedno jediné tělo a asi budu potřebovat týden nebo dva pauzu a klidový režim, protože jsem každý nákup nové techniky financovala z prodeje té stávající a tak jsem musela pořád běhat s nějakým balíkem. A ještě něco – scházel mi ten pocit, že znám svůj fotoaparát a že se můžu spolehnout na to, že spolu všechno zvládneme. X-T2 zlobí a mimo ní jsem prostřídala dost dalších Fujin a kolikrát jsem je měla jenom měsíc nebo dva, což je na seznámení a splynutí dost málo.

Další důležitý milník byl ten, že jsem nafotila jednu akci na jeden jediný pevný objektiv. Na tu nejkratší 18 mm kterou mám. Jednalo se o technické cvičení na přehradě a vodní fotky jsem musela dost řezat. Ale zvládla jsem to i s jediným sklem a pokládám si teď otázku, jestli na podobné akce zoom objektiv potřebuju nebo si pro takové účely podržím pevnou padesátku (35 mm f1,4) . Jsem člověk, který nerad v průběhu focení mění objektivy. Ruší mi to soustředění a místo toho, abych přemýšlela o tom, co fotím přemýšlím nad tím, jaký objektiv na to použiju. Jediné pevné sklo mi pomáhá, zvlášť když se jedná o reportáž a podobné žánry. Obecně se teď učím spíš řezat než zoomovat a zatím zjišťuju, jestli jsem s tím přístupem v pohodě.

Mohla bych to všechno držet pod pokličkou a tady na webu dělat, že je všechno v nejlepším pořádku a já vím co dělám. Místo toho třeba všechny ty články někomu pomůžou k tomu, aby se se svými zlozvyky netrápil tak dlouho. Moje slabost je to, že zpochybňuju svá rozhodnutí. Jsem navíc snadno ovlivnitelná a dokud jsem si neujasnila, co na foťáku využiju a nevyužiju a jaké fotky mě nejvíc baví dělat, zkoušela jsem kde co co se objevilo. Na jednu stranu to není špatný přístup. Na vlastní kůži člověk zjistí, co mu sedí a co se mu líbí a i když je to nákladný způsob, pořád je použitelný.

Jdu si pofoukat usmažené závity a jdu se naučit znovu číst knížky a odpočívat. A jdu se podívat, co všechno pod tím nánosem přežilo.

4 komentáře u „Pozdrav z díry“

  1. Čerf říká:

    Taky jsem kdysi nerad měnil objektivy, ale už jsem si zvykl a teď už to beru jako víceméně automatiku, vlastně si ani moc nevšímám, že se to děje.

    1. Andrea Vyor říká:

      Já jsem zatím ve fázi nechuti. Uvidím, co bude dál 😀

  2. Naučit se znovu číst knížky a odpočívat, to zní jako skutečně dobrá investice do budoucna 🙂

    1. Andrea Vyor říká:

      Taky si myslím, zvlášť po těch stresech z práce. Začala jsem to dost flákat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.