Fotím

Moje lednové černobílé focení

Inspirace je křehká materie. Čas mě naučil, že focení je o vidění světa kolem a o jeho zachycení. Ne tak, jak by se čekalo od jednoho nebo od druhého fotografa. Tak, jak daný snímek vidím já a jak mě baví zachycovat. Nutně to znamená vybírat motiv a poslední dobou jsem začala vypouštět i barvu. Zkoušela jsem několik nastavení černobílé, až jsem nakonec na Fuji X Weekly našla nastavení inspirované filmem Ilford a zůstala u něj.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

První měsíc s low buy

Mám za sebou necelý první měsíc. Nepočítám od prvního ledna, protože samotné low buy rozhodnutí přišlo o pár dní později, ale i tak pro pořádek chystám článek s datem ke konci měsíce, kam přijde rekapitulace všeho důležitého, co jsem na svojí low buy cestě zaznamenala. Musím říct, že tu výzvu vážně potřebuju. Řekněme, že jsem se v lednu pozorovala a rozhodně jsou věci, které ocení vylepšení.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Extrémy jsou k ničemu

Jestli mi něco utíká do všech možných stran, jsou to hlavně moje emoce. Poslední půlrok jsem začala s tréninkem jednoduché meditace před spaním, ale naučit se nesoudit a nelítat za svou vlastní hlavou je těžší, než bych si sama myslela. I když mám knížku, která mě k tomu dovedla, na hromádce „odnést do knihobudky“, neznamená to, že na meditaci samotnou zanevřu.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Evidence výdajů: Aplikace, nebo papír?

Zkoušela jsem obojí. Seznamy výdajů si už nějakou dobu píšu do diářů a jednu chvíli jsem si vedla i aplikaci v mobilu – ale nedůsledně a stav v aplikaci pak neodpovídal stavu na účtu. V diáři jsem viděla všechny položky vypsané pod sebou, ale málokdy jsem skutečně počítala celkové výdaje. Aplikace ukazuje sečtené částky v jednotlivých kategoriích a po rozkliknutí ukáže konkrétní výpis transakcí položku po položce.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Už nemám strach

Loňský rok jsem nasbírala „trochu“ víc foto techniky, než jsem reálně schopná využívat. Letos jsem si dala stopku na další nákup a navíc se mi podařilo porazit další svůj strach: prodej věcí na bazaru.

Pokračovat ve čtení →
Fotím

Až na to bahno

Jste zvědaví na můj další low buy postup? Zatím jde všechno podle plánu 😀 nicméně jsem si vzpomněla na jednu odběhnutou rubriku tady na webu a určitě nechci, aby se cítila opuštěná 😀 Včera jsem byla na průzkumu u Štěrkoviště mezi Veselí nad Moravou a Bzencem. Už jsem tam jednou fotila, na jedné straně, včera jsem si byla projít další část a ještě mě čeká jedna průzkumná mise, protože jsem neprošla všechno. V lednu zapadá slunce už kolem půl páté a já se většinou po čtvrté hodině už balím, ať se dostanu na osvětlenou cyklostezku ještě relativně po světle.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

První změny

Stačilo přestat přemýšlet o tom, co si příště koupím. Stačilo vzít na vědomí fakt, že minimálně další rok budu používat všechno to, co mám teď. Nutno dodat, že rozhodně netrpím hmotnou nouzí – jak jsem už zmínila, ve štědrých časech jsem si nasyslila a teď mám na čem stavět. Spíš se mi poslední dva dny začaly objevovat v hlavě myšlenky o tom, že můj archaický teleobjektiv Sigma 50-150 mm f2,8 je nejsvětelnější zoomovací sklo co mám a že kdybych měla kupovat 50 – 140 f2,8 od Fujifilmu (klidně i z druhé ruky) , nebude stát 7 000 Kč jako stála ta Sigma a rozhodně bude minimálně dvakrát větší. U mého focení krajin jsem skončila u sestavy 18-55 a 55-200 a „vzpomněla“ jsem si na ty časy, kdy jsem fotila zrcadlovkou a ta Sigma mi kryla záda.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Krok jedna: inventura ve financích

Myslíme si, že víme. Někteří z nás jsou preciznější, někteří to bereme rámcově a jenom tušíme, ale dokud to všechno nedáme na papír, nemůžeme se pohnout z místa. Každý low buy / no buy začátek potřebuje základ v podobě revize příjmů a výdajů. Dokud nebudeme mít přesně na papíře kde a kolik utrácíme a jaké přesně máme nezbytné výdaje, nepohneme se s financemi z místa.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy rok 2022

To by bylo. Rovnou i s důvodem, proč jsem to nechtěla rozebírat na svojí doméně, kterou jsem si vytvořila se jménem a příjmením. Chci letos na blogu rozebírat věci, se kterými mi bude líp aspoň zčásti anonymně. Je to paradox – svoje blogovací „známé“ beru v tomto ohledu daleko míň „nebezpečně“ , než kdybych to celé měla probírat v rýl lajfu. Možná i proto, že jsem nějaký ten rok zpátky už něco takového zkoušela a ti, co se se mnou stěhují z blogu na blog si to možná pamatují.

Pokračovat ve čtení →