Fotím

Období ideální na hraní

V poslední době fotím hlavně při procházkách ve městě. I když krajinářskou fotografii pořád obdivuju a podařilo se mi pár snímků, se kterými jsem fakt spokojená, oblíbila jsem si foťáky, které jsou lehoučké a malé a můžu je mít stále u sebe. Dokonce se učím fotit street i hodně širokým sklem – 16 mm na Fuji (24 mm na full frame). Znamená to, že musím fakt hodně blízko, protože takto široké sklo už dost „zmenšuje“ . Je to obrovská výhoda pro lokality, které jsou těsné, není tam místo nebo je tam hodně lidí. Nebo všechno dohromady.

Začala jsem s 50 mm, učila jsem se fungovat s 35 mm a teď jsem vzala do rukou 24 mm. Pokaždé se jedná o úplně jiný svět, i když se to může jevit jako pár milimetrů. Proto nechci tu malou 16 mm hned házet z okna – na frajeřiny je moc brzo a ještě chvíli to bude chtít zkoušet 🙂 Využívám zásob, které se mi podařilo nasbírat loňský rok a zdá se, že se ukázaly další položky zralé na prodej. Zůstala by mi příjemně minimalistická sbírka těch menších foťáků, které stejně používám nejvíc.

Stejně tak zkouším barvu a černobílou. Když se objeví krásné světlo, mám sklony nechávat fotky v barvě, ale jen pár focení a pak mě to zase stáhne zpátky k černobílé. Ve dvou třetinách případů není u mých fotek informace o barvě důležitá a o to víc potřebuju zdůraznit linie a textury. U Fujifilmu mi sedí nastavení inspirované filmem Ilford a to dokonce tak, že mi nevadí fotit napřímo do této simulace.

Začínám se usazovat a začínám být pořádně nudná. Malý foťák, pevné sklo, černobílé fotky – tíhnu k jednoduchosti a teď, když jsem si zatrhla nákupy se učím spíš lokální úpravy, používání digitálních přechodových filtrů a úpravu každého barevného kanálu zvlášť. Letošní zima je první za posledních pár let, kdy se necítím kreativně k ničemu a kdy ty svoje foťáky fakt využívám. Můj cíl teď není zaměřit se jedním směrem, ale rozvinout svoji kreativitu jako celek.

Proto mi nejvíc vyhovuje jednoduchý pevný objektiv vhodný pro všeobecné použití. Jsou to ohniskové vzdálenosti, které se pohybují od 36 mm po 50 mm na full frame a které jsou dostatečně univerzální na to, aby pobraly přístup „vidím a fotím“ . Ostatně, naučili jsme se to už u mobilních telefonů, a ty mívají ohniskovou vzdálenost základní čočky někde kolem 20 – 24 mm. Uvidím jak moc mi těch mých 24 mm začne vyhovovat. Přinejhorším se stane, že mi těch 36 mm na X100F začne připadat příjemně dlouhých 🙂

2 komentáře u „Období ideální na hraní“

  1. Mark Reed říká:

    Musí se nechat, že ty černobílé fotky vypadají lépe, než-li ty barevné. Nejsem si jist čím to je, ale líbí se mi. Především ta první s tím kolem.

    1. Andrea Vyor říká:

      Toto v poslední době nechávám na ostatních. Je ale pravda, že na moje černobílé fotky mám velice dobré reakce i na Instagramu, zvlášť když to srovnám s reakcemi na barevné fotky. Děkuji za komentář 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.