Zahrabaná v papírech se zásobou bombiček do plnicího pera. I když spoustu věcí zvládám digitálně, papír a inkoust mi pomáhají udržet hlavu na místě a vypsat se ze všeho, co mi rotuje v hlavě. A občas se stane, že se ty moje pochody můžou hodit i někomu jinému, než jenom mně.
Je mi třicet jedna, bojuju se sebou samotnou a píšu o všem, co na svojí cestě řeším. Ať už se jedná o minimalismus, fotografickou inspiraci nebo o věci, které mě zaujmou někde venku v tom velkém digitálním světě. Občas jsem až moc zvyklá na tu svoji rutinu, která nepomáhá mojí vlastní hlavě v přesvědčení, že je všechno v mých rukách. A to jsem měla jako malá plno snů a byla jsem přesvědčená, že si je splním.
Přišel čas vrátit řetěz do správných ozubených koleček. Přišel čas vzít na vědomí, že myšlenky tvoří názory, názory tvoří jednání a jednání tvoří celý můj osud. Občas v oblacích, občas na zemi, vždycky ale s vědomím, že jsem na cestě za svými vlastními sny.
