Zápisky

Můj boj s ráčkováním: Vychytávám první chyby

Co jsem začala mluvit, vyslovuju pořád stejně. Sama sebe neslyším. Přesněji řečeno, slyším jak říkám R, ale už neslyším, že ho vyslovuju velárně ( = ráčkuju) . Naposledy s tím měly problém děcka na základní škole. Od doby, kdy se do mě lidi kolem přestali navážet, jsem na svoje ráčkování zapomněla. Pouze ale do doby, než jsem si začala namlouvat do diktafonu do mobilu nápady na články na web.

Celé to začalo na Vinted. Jako spousta ostatních kravin 🙂 . Jednalo se o diskuzi, kde se někdo ptal, proč dospělý člověk ráčkuje. Tam jsem to nenapsala, ale myslím si, že to má co dělat s logopedií jako takovou. Když se necháte poslat obvodním doktorem, máte osm návštěv hrazených pojišťovnou. Další návštěvy si hradíte jako samoplátci, pokud další sezení u logopeda potřebujete. Hádám, že se spousta ráčkujících dospělých jako děti nevešla do toho limitu osmi návštěv a dál to žádný z nich neřešil. Jako jsem to neřešila já, dokud jsem svůj hlas neslyšela na nahrávce.

Sedla jsem si k Youtube a pomocí logopedky Logopedie s úsměvem a pomocí Vladimíra Franty jsem zjistila, co se mi v puse děje a co se po mně chce. To bylo 24. září 2020. Po měsíci a půl jsem zaznamenala pár věcí.

Nejdřív to chce vyvodit R jako samostatnou hlásku

TDpaslíci mě na dlouho nespasili. Naučila jsem se říkat malinké R opřené o souhlásku před ním, ale jak mělo dojít na R na začátku slova nebo mezi samohláskami, byl konec. Nahrazovací metoda nenahradí všechno a na těch cvičeních pro mimina vážně něco je. Po měsíci a půl začínám fakt drnčet (můj trénink byl dost nedůsledný; vzpomenout si denně, stáhnu ten čas na polovinu).

Co mám vlastně slyšet?

Zase to samé R. Jenom člověk neucítí vibrování jazyka vzadu v krku u mandlí, ale ucítí, jak mu vibruje špička. Zvuk musí být slyšet zase R. Kolikrát jsem místo toho slyšela spíš D, a měla jsem pak i reakce, že občas nějak divně vyslovuju (když jsem “foukla” málo a jazyk málo zavibroval) . Jako malá jsem bývala dost nemocná a podle některých logopedů může časté nachlazení u špuntů zavinit oslabenou a lenivou špičku jazyka, které se pak nechce kmitat.

Jak poznám, co vlastně říkám?

Přes diktafon na mobilu. Vnímat, co se mi děje v puse a zkusit si všechny ty varianty vibrací a slyšených zvuků nahrát na mobil. Pokud se už člověku nechce chodit k logopedovi, je diktafon spolehlivý ukazatel. Vyhráno budu mít, až vlastníma ušima z pusy uslyším R a ne trochu rozkmitané D, a diktafon mi potvrdí, že to znělo jak mělo.

Lidi budou mít sklony odrazovat. Třicet let mluvíš jak mluvíš, ještě něco pokazíš, nemáš šanci nic poznat, to musí jenom logoped, naučíš se to špatně – z pozice člověka, který ráčkuje celý svůj život si troufám tvrdit, že brutální ráčkování není kam zkonit. Jen člověk nesmí začít koktat nebo měnit písmenko za písmenko, ale to si už dospělý člověk snad ohlídá. Mám za sebou měsíc a půl a dokázala jsem si, že nejsem ztracený případ, že s tím pohnout půjde.

3 komentářů

  • Kája

    To musí být boj, ale natrénovat se dá kde co, tak proč ne R. Držím palce.
    Pamatuju si, jak jsem se v čerstvých šesti učila říkat Ř. Mamka si zjistila nějaké metody, jak mi s tím pomoct doma, s tím, že kdyby to dlouho nešlo, začneme chodit na logopedii. Já, ambiciózní holčička zvyklá na to, že jsem ve všem nejlepší (:D) jsem si umanula, že žádnou logopedku nepotřebuju… a tak jsem to zvládla během jednoho večera. K dokonalosti jsem to samozřejmě dopracovala až časem, ale intenzivní trénink už nebyl nutný.
    Zpětně nechápu, jak jsem to dokázala. Možná jsem do té doby jen nevěděla, že něco dělám špatně. Kdo ví.

    • Andrea V.

      Malý špunt ještě nemá tak zažité vyslovování vzadu z krku, tak to jde údajně rychleji. Taky se mi moc nechce k logopedovi. Ne že bych si na něj nevydělala peníze, ale z principu 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *