Fotím

Memoáry street fotografky

Je to už třetí nebo čtvrtý rok, co jsem se odhodlala a začala fotit street. Od té doby jsem změnila výbavu od Nikonu D7100 přes Panasonic GX80 až po Fujifilm, nejdřív X-T30, pak X100F a X100V a X-S10. Aktuálně mám X100F (správně, menší X100F jsem si nechala a novější X100V jsem prodala) a X-S10, protože jsem si po delším úseku focení na pevný 23 mm objektiv na X100 řadě začala uvědomovat, že ty výměnné objektivy rozhodně upotřebím a že mi po čase scházejí.

Není univerzální odpověď na to, která výbava je na street nejlepší. A není ani univerzální odpověď na to, jestli je lepší menší nebo větší foťák. Žiju v malé obci, která se nachází vedle malého města. Moje obec má 3 000 obyvatel a vedlejší město 10 000 obyvatel. Můj běžný vzorek je dost malý a za street fotkou často dojíždím asi 20 km do větších měst. Můj první street setup byl na jedné straně Panasonic GX80 s objektivem Panasonic Leica 15 mm, a na druhé straně Nikon D7100 s objektivem Tokina 17 mm f3,5 . Co vám budu povídat – ten Nikon setup byl fakt velký a navíc hlasité nepřeslechnutelné PRÁSK pokaždé, když jsem zmáčkla spoušť taky ničemu nepřidalo, a to jsem s tím strojem běhala po ulicích coby začátečník, který se za street fotku ještě stydí.

X100F

Nakonec jsem dost ráda za to, že jsem v začátcích fotila street tím obřím Nikonem. Zjistila jsem totiž, že se lidi kolem za tou zrcadlovkou vůbec neotáčejí. Že je jim jedno, jak velký mám foťák a že je jim úplně jedno, že mám nějaký foťák. Poté, co jsem si začala Fujiny přepínat na tichou závěrku jsem už pozapomněla, jaké to je běhat po ulicích se zrcadlovkou. Svůj první Nikon D3100 s pevným 35 mm f1,8 mám včetně nabíječky a baterky pořád v poličce; možná by nebylo od věci ten foťák oživit a vytáhnout na nějaký edukativní výlet. Zvykla jsem si, že s těma mrňavýma Fujinama vypadám jako zatoulaný turista a že díky absenci jakýchkoliv zvuků nikdo kolem neodhadne, kdy zrovna fotím a kdy nefotím.

X100F

Měla bych si častěji připomínat tu slečnu, kterou jsem viděla minulý rok v srpnu u zámku v Mikulově. Fotila nějakým Nikonem, vypadalo to jako D5600 (bylo to spíš bakelitové s kulatějšími hranami než hořčíkové) a měla na něm setový 18-55 mm. Protože jsem něco podobného měla doma, zaznamenala jsem ji a všimla jsem si jí. Jinak mě překvapilo, jak nenápadná i ta veliká zrcadlovka venku v tom davu je a jak málo je důležité, jestli má člověk větší foťák nebo malý kompakt. Postavení těla a rukou a celý ten proces je furt stejný a jediný důvod, proč si držím i X100F je fakt, že mi pomáhá cítit se malinkou součástí velkého davu a že ji zabalím i do malé tašky přes rameno nebo do nějaké z mých kabelek. Na letní výlety a cestování je jak dělaná a ten průhledový optický hledáček je ideální, když si potřebuju odpočinout od modrého světla monitorů.

X-S10 + Fujifilm 35 mm f1,4

Po svých zkušenostech s různými bazarovými fotoaparáty jsem zjistila, že záleží jen na spolehlivosti a na objektivech. Je potřeba, aby fotoaparát zaostřil a u street focení pomůže, když je spíš svižnější. Nakonec záleží jenom na tom, jestli se člověku pohodlně používá a jestli ten foťák nenechá jednoho ve štychu. A co se týká objektivů, oblíbila jsem si řadu s vyšší světelností. Ta clona f1,4 není kolikrát během letních dní k užitku, ale přijde ke slovu, když se přihlásí podzim a zima a začne rychle ubývat světla. Street fotka se nakonec dá dělat čímkoliv, jediným limitem je tady jenom pohodlí fotografa. Tak si to udělejte sami pro sebe co nejpohodlnější a zaměřte se na to, na čem záleží doopravdy: na pilování vlastních schopností 🙂

2 komentáře u „Memoáry street fotografky“

  1. Čerf říká:

    Myslím, že to nejdůležitější je mít foťák a objektiv, se kterými je člověk sžitý. Je celkem fuk, co to je, ale musí na to být spoleh a člověk musí vědět, jak se to v různých situacích zachová.

    1. Andrea Vyor říká:

      Jo, to je pravda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.