Píšu

Low buy výzva: Po devíti měsících se něco narodilo

Devět měsíců. Zase ta číslovka. Přesně tak dlouho trvalo, než se mi podařilo přepnout mozek. Po těch letech neustálého hledání „grálu“ a snahy nakoupit si vnitřní spokojenost jsem v jakémsi vakuu a přemýšlím, co mám vlastně cítit a kam mám jít. Jedno ale vím: nechci jít zpátky tam, kde jsem byla před začátkem low buy výzvy.

Jsem expert na day dreaming a už jsem měla v hlavě tolik katastrof, že jsem celkem solidně připravená na dost věcí. Jenom jsem zjistila, že přes všechen ten balast necítím svůj „vnitřní hlas“ – bývaly časy, kdy jsem věděla, co chci psát a co chci tvořit. Teď tu nit ztrácím pod nánosy kouře a můj další úkol je čistit hlavu a redukovat virtuální scénáře dost efektivně na to, abych začala zpátky registrovat to křehké vedení, které mě vedlo k tomu, kdo jsem.

Můj úkol je tedy jasný: trávit čas sama se sebou, meditovat a chodit fotit. Nebudu vědět, kam jdu fotit a proč. Jen půjdu na místa, na která budu mít chuť a budu naslouchat, co budu mít chuť fotit a proč. Prakticky jsem s tím už začala pár měsíců zpátky. Díky tomu jsem se dostala do stavu, kdy můj zdravý rozum ví, že jsem si vybrala foťák přesně pro sebe a teď mám za úkol najít cestu zpátky dovnitř, kterou jsem si zaházela kládami.

Jsem za to na sebe hrdá; dívám se na ostatní modely fototaparátů a z různých důvodů se mi ani jeden nelíbí. Ergonomie, velikost, různé drobné rozdíly. Na stranu druhou mám v sobě pozůstatky špatných zvyků a ještě chvíli potrvá, než se těch zbytků úplně zbavím. Brouzdám po Paladixu a dívám se, co tam kdo prodává. Uvědomuju si, že součástí nakupování je taky neustálá touha hledat, co mám vlastně chtít a co by se dalo koupit a to lození po bazarech je krmení této mojí touhy. Tentokrát ale vím, co mám a co mi vyhovuje a daleko lépe se mi daří opouštět Paladix bez nákupu.

Dívala jsem se do bankovnictví na platby za září. Mám tam 1800 Kč platbu na poště (nedaří se mi dohledat co to vlastně bylo – možná knížky?) a měla jsem nenadálý výdaj na ledničku (po x letech to zapíchla chladicí část a začala téct) . Úspory za září tím pádem nebudou nijak zářivé, ale díky low buy roku mě to nevyvedlo z míry a ukázalo mi to další důvody pro důsledné budování finančního polštáře.

Pokud mě sledujete na Twitteru (@andreavyor), víte, že jsem koupila objektiv 16-80 f4. Prodala jsem základní 18-55 s tím, že ho nebudu potřebovat, ale přepočítala jsem se a bylo nutné ten základní rozsah nahradit. Hlavně proto, že mě na lokaci nebavilo neustále přehazovat z 10-24 na 55-200 a nazpátek. Fakt jsem věřila tomu, že se bez základního zoomu obejdu. Dobré dvě třetiny toho nafotím buď na pevný objektiv nebo na ten široký s telezoomem, ale na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že ten širokorozsahový objektiv potřebuju.

Nevím co mám čekat, když se zbavím všech těch zlozvyků a nevím, kam mě to zavede, když se pustím jistoty vyšlapané cesty, kterou jsem šla doteď. Jedno ale vím: doteď mě nikam nezavedla. Moje slova síly budou budget a důslednost – a low buy výzva. Pouštím se na led, kterého jsem se doteď bála – pouštím se na neprobádanou plochu, protože tu „svoji“ pláň mám prozkoumanou a zjistila jsem, že mě na ní nic moc extra nečeká. A upřímně – přestalo mě to na ní bavit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *