Píšu

Low buy výzva: Březen a změny v mojí hlavě

Třetí low buy měsíc je za mnou a zase byl o kousek jiný než ty předchozí. V lednu si sedal prach po rozvíření novoročního předsevzetí, v únoru jsem se probouzela z kocoviny a v březnu pomalu nacházím pevnou půdu pod nohama. Smazala jsem z mobilu jak Facebook tak Instagram a zaměřila jsem se na Twitter (@andreavyor). Meta jako sociální prostor mi jaksi nesedí a nevýhody převažují nad výhodami.

V březnu jsem si přepnula foťáky do RAW režimu (kvůli úpravám fotek) a vyměnila jsem notebook. Měla jsem 8 GB RAM a 128 GB disk a JPEG soubory stíhal, ale na RAWy byl malý disk a pomalý stroj. Koupila jsem za 18 000 Kč 16 GB RAM a 1024 GB disk s Ryzenem 7 a i když jsem ohledně úpravy fotek zůstala u Zoneru (kvůli přechodovým filtrům a práci s výběry, Capture One 22 Express ty možnosti nemá) , jsem ráda, že jsem se rozhoupala. U zpracovávání RAWů mým původním strojem bychom trpěli já i moje někdejší Lenovo Yoga.

Chtěla jsem prodat jedno z těch dvou těl na výměnné objektivy. Minulý měsíc jsem zkoušela nahrát na bazar X-T2, ale k inzerátu jsem přidala rozmazané fotky a správce na FB mi inzerát neschválil. Nakonec to dopadlo tak, že jsem prodala přes Megapixel bazar X-T30 s pevným 16 mm objektivem a za podstatnou část peněz z výkupu si pořídila Fujinon 60 mm f2,4 macro. Jednak na kytky a na detaily, jednak na focení po městě, když potřebuju těsnější úhel pohledu. Celkově mi ve výbavě zůstal Fujifilm X-T2 (který jsem chtěla prodávat) , objektivy 18-55, 55-200 a pevná 35 mm f1,4 a kompakt X100V .

Navíc k tomu všemu jsem si určila i na běžném účtu „psychologickou“ finanční hranici, pod kterou nechci jít. Ať nabeton vím, že mám k dispozici konkrétní minimální finanční hotovost. Na jednu stranu se cítím jako strýček Skrblík. Na stranu druhou je to přesně ten krok dál, který potřebuju udělat. Už si zvykám za jednu koupenou věc prodat něco z nasyslených zásob a potřebuju se neustále zaměřovat na to, ať ty svoje věci místo vyhlížení nových a dalších raději fakt používám.

Moje diáře – jak nemám Facebook denně několikrát na očích, ani si nevzpomenu na nejrůznější novinky, nabídky a akce a učím se spíš používat to, co mám. Diář je totiž k ničemu, pokud jich člověk má víc a ty údaje musí dohledávat různě po svazcích. To jsem zjistila už loňský rok a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem do low buy výzvy šla. Určité věci si potřebuju evidovat a ještě víc na houby než neevidovat je evidovat si je každou jinam.

O kosmetice se už ani nebavím. Plácám to, co mám, u jednoho kelímku už vidím dno a u druhého to taky nebude dlouho trvat. Ten 15 ml vzorek denního krému pořád používám, je to už druhý měsíc denního patlání a je to jedna z věcí, která mě extrémně překvapila. Tento měsíc jsem si udělala lepší představu o tom, co na svoje vlasy budu potřebovat, až doplácám ty nasyslené věci. Vyloženě výbuch tam není nic (takové věci si nenechávám), ale prostor k vylepšování je vždycky. V březnu jsem se začala znovu upravovat. Ne ani tak líčit; používám korektor pod oči, zapudruju, dokreslím obočí a nanesu hnědou řasenku. Extrémně přirozený efekt, ale vzhledem k mému světlému obočí a k výrazným fialovým kruhům pod očima to rozdíl je.

V březnu jsem znovu vynalezla svůj projekt „Zapomenutá řeka“ . Jsou to fotografie těch částí řeky Moravy, které zůstaly po regulaci toku. Máme jich tady po okolí víc a mně baví prolézat všechna ta křoví a bordel a zaznamenávat tu „divokou přírodu“ , která zůstala jako přímý pozůstatek neochoty odpovědných lidí všechny ty větve a dřevo pouklízet. Na druhou stranu, aspoň mám co fotit 🙂

Fujifilm X-T2 + 18-55

Co se týká focení ve městě, zatím „svůj projekt“ vyhlížím. Věnuju se focení všeho, co mě praští do oka a čekám. Zjistila jsem, že ten jediný široký objektiv často není ideální varianta a nadále budu všechny ty objektivy střídat. Asi neskončím jen s jediným tělem; už v dobách Nikonu jsem si všimla, že se mi ten velký foťák kolikrát buď nechce vytahovat z batohu, nebo přímo nosit s sebou, když mám nějaké pochůzky po městě a chci je spojit s focením. Jenže kolikrát ty náměty na úzký objektiv fakt vidím a byla by škoda to neprostřídat.

Všechno potřebuje čas a zjišťuju, že já taky. Potřebuju čas k tomu, aby si všechno pořádně sedlo a už teď vidím malé změny v mém uvažování o penězích a o tom, co je nutné a co může počkat. Zářivý příklad je koupě nového mobilu. Věděla bych co vzít. Dokonce jsem si už Samsung S22 byla osahat v obchodě. Jenže ten stávající telefon mám třetím rokem, všechno zatím funguje a bezpečnostní záplaty zatím chodí taky. To svoje předchozí Lenovo jsem měnila, protože mi stáří Androidu začalo odřezávat jednotlivé aplikace a když už jsem nenainstalovala ani Twitter, mobil musel pryč. Ve stávajícím případě si můžu dovolit ještě nějaký ten měsíc počkat, protože můj Huawei P30 lite zatím není v takovém stavu, abych musela kupovat další.

V březnu jsem zjistila, že můj čas na aklimatizaci změn je daleko delší, než uvádějí ve všech Youtube videích o low buy a o minimalismu. Potřebuju delší úsek na to, abych zapracovala změny a i když je to „teprv“ třetí měsíc, už teď u sebe vidím změny ve vnímání a v určování priorit. Ještě to není ideální, ale jsem na sebe hrdá a věřím, že za ten celý low buy rok se toho změní daleko víc než jenom konkrétní stav mého bankovního účtu.

2 komentáře u „Low buy výzva: Březen a změny v mojí hlavě“

  1. Fotka s narcisy je moc krásná 🙂 A sledovat tvoje posuny je velmi zajímavé a jsem moc zvědavá, kam až změna zasáhne a do čeho všeho se promítne 🙂

    1. Andrea Vyor říká:

      Děkuji! Ten objektiv 60 mm macro mám zrovna dneska první den doma, zkoušela jsem ho na zahrádce a je to láska na první našroubování na foťák 🙂 Fakt se mi výběr povedl a ničeho nelituju. Brzo přidám nějaké fotky 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.