Píšu

Low buy únor: Co to vlastně dělám a proč?

Naučit se zacházet s penězi, než se naučí cvičit ony se mnou. Zvlášť letos si ta výzva přišla jako na zavolanou. Všechno se to skládá takovým způsobem, že si nedokážu vymyslet lepší podmínky pro putování ve svých vlastních myšlenkových pochodech. Poznala jsem, že využiju přibližně tři dny času, pokud mě popadne neutuchající chuť něco nakupovat. Rady typu „počkej si 24 hodin a nakupuj až další den“ pro mě nejsou stavěné. Já potřebuju aspoň 72 hodin, než opadne ten největší záchvat 😀

Předělávala jsem si smlouvu na stavební spoření. Loni v prosinci mi skončila vázací doba a měla jsem 1% úrok. Letos mi nabízeli smlouvu s 1,5% , tak jsem využila situace a předělala si smlouvu. Když jsem měla najednou prostředky k dispozici volně (než šly na další úložku), měla jsem možnost pozorovat, co to se mnou dělá. Ty první dva nebo tři dny před samotným převodem se mi v hlavě honily různé scénáře. Dokázala jsem si vyskládat fotoset za 95 000 Kč, dokázala jsem vybírat notebook a mobil, dokázala jsem si představit, že bych mohla měnit a vylepšovat.

Pak přišla „ta“ chvíle …a já jsem seděla před notebookem a říkala si „Do háje, já přece už všechno mám“ . Mobil mi funguje, notebook mi funguje, fotky stejně dělám v Zoneru a tam s tím nemám problém. Najednou jsem tu svoji realitu viděla tak, jak skutečně je a nechápala jsem se. Koupila jsem si nakonec dvě podprsenky jako náhradu těch svých hnusných vyžvachlaných a peníze poslala na spořicí účet. Moje hlava si velice ráda představuje, jak nakupuje a mění věci. Jenže zjišťuju, že to pokaždé neznamená, že to musím udělat i v reálu.

Chtěla jsem prodat Fujifilm X-T2. Je to skvělý stroj, ale mně do ruky přece jenom velký a říkala jsem si, že nepotřebuju dvě těla pro objektivy a jeden kompakt k tomu. Naneštěstí jsem fotila mobilem, měla jsem rozmazané náhledové fotky a správce na Facebooku mi příspěvek zamítl. Tak možná druhé kolo v březnu, až se zase hecnu a rozhodnu se nafotit to znovu. Stejně je zajímavé, jak málo potřebuju měnit tu spotřební elektroniku, když náhodou dojde na lámání chleba. Samsung má nové mobily (S22 se povedl) a když to přišlo v realitě i s penězi, najednou jsem netušila, proč bych měla měnit, dokud všechno funguje.

S kosmetikou nemám nejmenší problémy. Vytáhla jsem vzorek krému v cestovním balení a zatím jsem ho nevypotřebovala. Náhradu mám na cestě, ale využívám té shody náhod, že mi před časem poslali jako dárek k objednávce malé balení zrovna té věci, kterou denně používám. Šampony a patlátka na vlasy střídám podle nálady a zatím to vypadá, že jeden šampon podaruju. Potřebuju na svoji hlavu něco na vyčištění a ty hydratační šampony mi nechávají pokožku hlavy hnusnou a s lupama.

No a diáře a papírnictví. V únoru jsem se na focení na Instagram postupně vykašlala. Nějak se stalo, že jsem se ztratila v té svojí teorii, že mi vadí fotit na internet svůj vlastní diář se svými vlastními poznámkami. Vytřídila jsem veškerý zbytek, včetně toho, který měl být jen na focení, a spíš trochu upravím samotné směřování svého Instagramového účtu. Ano, peníze potřebuju mít na různých účtech, pokud chci šetřit a mít přehled o částce, na kterou nechci sahat. O diářích to ale rozhodně neplatí a tam je víc jak jeden vždycky blbě.

Nic si nezakazovat. Jenom s tím vším zacházet rozumněji a vědoměji. Mám v mobilu v poznámkách pořád ty tři stejné knížky, které jsem chtěla v lednu kupovat. Už tam sedí druhý měsíc a pokud tam vydrží až do mých narozenin (8. března) , objednám si je. Nebo smažu; nechala jsem je sedět víc jak měsíc a zatím mi nechyběly. Trpělivost, důslednost a vědět, co dělám a proč to dělám. Dokud nezměním zvyky, nezmění se ani cesta.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.