Píšu

Low buy projekt: Srpnové zemětřesení

Začaly se mi kumulovat fotoaparáty. V srpnu nastala ideální konstelace hvězd či co (nebo jsem se zdravě naštvala) a spousta toho šla z domu. Prodala jsem dvě těla, třetí ještě čeká na Paladixu v bazaru a moje sbírky opustil jeden zoom objektiv a dvě pevná skla. Minulý měsíc jsem si pořídila zoom 10-24 mm a nechávat si 14 mm pevné sklo jsem vyhodnotila jako kravinu, i když jsem si chvíli říkala, že bych si ho mohla nechat na street. Po zralé úvaze jsem uznala, že ten objektiv 18 mm je na mě dostatečně extrémní a širší focení pokryje ten zoom. Původně jsem si říkala, že bych prodala ještě nějaké to pevné sklo navíc, ale nakonec jsem si nechala jak 18 mm, tak 35 mm čistě jenom kvůli tomu, jak kreslí.

O tomto zemětřesení jsem se už zmiňovala v článku „Pozdrav z díry“ – tam jsem si zatím X-T2 nechávala ve vitríně. Nakonec co se týká digitálů a Fujinek zvlášť, škoda každého aparátu, který nedělá radost někomu jinému. Chvíli po zveřejnění inzerátu na prodej X-T2 se mi ozval šťastný majitel mojí bývalé X100V s tím, že zvažuje ještě jedno tělo. Připomněl mi fakt, že téměř každý fotoaparát může někde někomu krásně sloužit a to, že já potřebuju kvalitnější autofocus neznamená, že ten foťák nikdo nevyužije.

Hannah Louise Poston tvoří ve spolupráci s The Financial Diet na Youtube sérii Beautiful budget. Hannah v prvním dílu zmiňovala, že se jí to obsesivní nakupování představilo jako celý proces, který zahrnoval nutkavé hledání toho, co by se ještě dalo koupit spíš než to nakupování samotné. Je to zlozvyk nebo emočně naučený proces, který vyvolává určité chemické reakce v mozku, a co je nejzajímavější, nakonec ty chemické reakce vyvolá bez ohledu na to, jestli to člověk doopravdy koupí nebo ne. Nakonec nejde ani tak jen o to nakupování, ale o celý ten naučený postup, který supluje léčbu nudy, smutku, rozladění nebo deprese a místo toho, aby něco léčil to jenom zaplácne zvenčí a za chvíli si žádá další dávku.

Já si už nepamatuju, kdy jsem naposledy neměla něco v hlavě. Tahalo mě to po všech čertech a po velkém úklidu mi to nabídlo dalších pár lákadel. Na jednu stranu svoji hlavu obdivuju, že se dokáže tak rychle adaptovat na změny. A mně, když mi někdo na poslední chvíli změní plány tvrdí, že prudké změny nesnáší a že potřebuje čas na aklimatizaci. Houby 😀 Bude zajímavé podívat se na můj low buy projekt podobnou optikou a ještě zajímavější bude evidovat, co všechno se mi mihne v hlavě. Od půlky srpna už tam byla XPro2, X100V znovu zpátky, Sony A7C a Nikon Z5. Fakt bych ráda rozklíčovala ten algoritmus, podle kterého mi hlava nabízí další možnosti.

Po nějakém tom váhání jsem si přece jenom vytvořila internetovou vizitku. Webovky andreavyor.cz – blog budu mít pořád tady, ale chci mít stránky, na které můžu odkázat člověka, kterého by zajímalo co dělám. Ještě ladím výběr fotek na domovskou stránku, ale sem tam přibývají i nějaké články související s foťákem nebo s fotkami. Nechci z toho dělat „velký“ blog, chci z toho čistě svoji vizitku. Zatím tam mám naházené obrázky ze svého focení řeky Moravy a všech jejích slepých ramen. Co se týká dlouhodobého focení, otevírá se mi čím dál víc téma člověk versus příroda – ať už se bavíme o regulaci řeky, o suchu, o opuštěných stavbách zarůstajících keři a bordelem nebo o studnách a strouhách, které člověk kdysi vybudoval a teď je odběhl. Ani krajina, ani street, hezky všechno dohromady a příkladů mám tady v okolí víc než dost.

V srpnu jsem nakoupila dvě fotoknihy. Elliot Erwitt je street fotograf a já jsem sehnala knížku původně prý vydanou k jeho devadesátým narozeninám, publikaci Personal best. A objednala jsem Modern Color od Freda Herzoga. Ten fotil street barevně v době, kdy byl barevný film sprosté slovo a jeho street fotky jsou absolutně bez lidí – což mě hned zaujalo jako další možnost, jak jde fotit street. Erwitta už mám doma, Herzoga má ještě Zásilkovna a uvidím, kde mi knížku vyklopí.

Jinak jsem v srpnu absolutně vzorná. Nakrmila jsem spořicí účet, poslala úložku na stavební spoření a teď se učím znovu si psát deník. Protože se mi toho v hlavě honí víc než dost a doopravdy to potřebuju pravidelně vyhodit na papír a přestat se tím zabývat. Přitom mám deník zavedený, s posledním zápisem 26. července (což není tak dlouho, čekala jsem to horší) .

Léto končí, přichází podzim a já postupně po období růstu a řádění nacházím klid. Jestli mi to nadále všechno půjde tak jak v srpnu, tak se o sebe nebojím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *