Píšu

Kroky vpřed

Úspěšně jsem doprodala veškeré pozůstatky Fuji, které mi přišlo líto prodávat přes Megapixel. Chvílemi to vypadalo všelijak, ale důslednost a vytrvalost se mi vyplatila a já jsem na čekací listině na objektiv Nikon Z 24-120 f4 , který doplní moji sestavu. Na samotný Nikon Z 5 jsem si zvykla dost rychle. I když je větší než Fuji, teď mi už přijde akorát do ruky a velice rychle jsem přehodila Peak design lite popruh za jednoduché poutko na ruku. Holt mi ten foťák není na krku nic platný; musím ho mít v ruce 🙂

Je konec listopadu a kolem dokola není nic moc zajímavého k focení. I tak se snažím vydolovat z toho šediva venku zajímavé záběry a je pravda, že aktuálně dost těžím z toho, že je jedno z mých skel makroobjektiv. Mívám problém udržet motivaci fotit zhruba od prosince do března, než začne všechno venku znovu kvést. Tady v nížině míváme bílou zimu velice málo a velice zřídka a v tom šedém blátě se těžko hledají inspirativní fotky. Poslední roky jsem si začala pomáhat street fotografiemi. Poslední půlrok navíc hraju hru na pozorování a dávám do kupy svoje focení a svůj ideální volný čas.

Nejlepší výsledky přicházejí, když člověk fotí něco, co ho přirozeně zajímá. Já jsem se dlouho zabývala technikou a na sebe jsem si neudělala čas. A teď se učím sledovat svoji inspiraci a zjišťuju, kde se cítím nejlíp a jaký způsob trávení volného času mě nejvíc uspokojuje. Dlouho jsem byla samotářská a zalezená v práci a moje nit se začala ztrácet. Nejde jenom o to, že bych se zaměřila na přírodu a začala nosit líbivé makro fotky. Nejde o výsledek, jako spíš o celý proces a o to, jak se celkově cítím. Zjišťuju, jak si maximálně užít celkový lov a zároveň se učím nosit co možná nejlepší fotky.

Upřímně nevím, s jakými fotkami za půl roku nebo za rok skončím. Ale baví mě to zjišťovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *