Je to už nějakou dobu, co jsem vyhazovala solidní kupičku časopisů pro holky, které následně přešly v časopisy pro ženy. Nejdřív zrušili Top dívku, potom zrušili Dívku, nějakou dobu jsem skládala Joy a pak jsem skončila u časopisů Žena a život. Nějaká ta reklama, nějaké líčení, oblečení a pár článků. Něco psychologie a komerční ezoterika, něco fejetony a sloupky o ženských a o dětech. Je to takových těch vyhozených padesát korun na zahnání nudy. Ale přece jenom mám ten dojem, že bylo pár věcí, se kterými mi ty časopisy pomáhaly.

Když jsem tak včera poslouchala toho opeřence, který někde u sousedů vyzpěvoval div si nevyřval plíce, popadla mě jarní nálada taky. Za poslední roky se mi nakupily na Instagramu a na WordPress.com duplicitní účty a jestli jsem za tu dobu přišla na jedinou věc, tak je to jednoduché tvrzení, že povedu jeden web a pořádně.

Už jsem psala článek o pozitivech, které mě potkaly v roce 2020. Ke konci roku jsem si připravila něco podobného. Nejsou to zrovna pozitiva v pravém smyslu toho slova. Jsou to drobnosti, které mi ten rok zpříjemnily.

Tma, ocelová obloha, zima, šero jak v podvečer tak na poledne. Nijak extra nedržím na pohanské svátky, na zimní rovnodennost nebo na cyklus spánku. Mám za sebou docela plodný rok, zlepšila jsem se ve streetovém focení, zkusila jsem si černobílou tvorbu a protřídila dost věcí. Je půlka prosince, a já se cítím ospalá a unavená.

S ostatními většinou nemívám problém. Chvíli trvá, než něco vymyslím, ale nikdy nekončím s prázdnou a co se týká zásilkových služeb, jsou spolehlivé, a na to, že objednávám v listopadu a na přelomu listopadu a prosince, se balíky neztrácejí a doputují s maximálním zpožděním pár dnů. Než začnu vymýšlet dárky pro sebe.