Zatím vážně přesně nevím, co ze mě bude. Držím se svého vzdoro-projektu, ve kterém fotím přesně ty motivy, na které mám zrovna náladu. Stává se tak, že jednou jdu na plnokrevné krajinářské focení (čekám až pozdě do večera na správné světlo, obcházím lokaci a hledám záběr) a po druhé jdu na lovení zajímavostí do města (protože jsem během krajinářského focení prošla mořem kopřiv, mám podrápané nohy a než se to uklidní, nechci svoje lýtka příliš dráždit) .
Pokračovat ve čtení →Píšu
Sešla jsem z cesty
Nevím, jestli se tomu říká vývoj, nebo jenom jednoduše člověk ztrácí nit sám k sobě pod nánosem každodenního stresu a „dospěláckých“ povinností. Vím o sobě, že jsem dřív dost četla knížky. Měla jsem průkazku do knihovny a využívala jsem možnost půjčovat si čtivo. Časem jsem do knihovny chodit přestala a časem jsem přestala i číst. Poslední dva roky jsem si všímala zvýšeného pnutí ke snění a ovládat to šlo jenom ztuha. Pak jsem otevřela po dlouhé době na čtení něco jiného než seberozvoj, ponořila jsem se do čtení a zjistila jsem, že právě knížky jsou můj způsob, jak můžu korigovat, ovládat a regulovat svůj daydreaming.
Pokračovat ve čtení →Ještě furt se učím mluvit
Občas je to šílený oser. Jeden web, druhý web, třetí web, na co přetahovat i články, napíšu si nové a lepší – tak se v průběhu času ztratil seriál o mém ráčkování. Ještě někdy v prvním roce korony jsem začala psát sérii článků, která pojednávala o mém ráčkování a o tom, jak jsem se ve svých třiceti něco letech začala učit mluvit „normálně“ .
Pokračovat ve čtení →Můj zavirovaný low buy červen
Od začátku roku jsem se už stihla srovnat s tím, že mám nějaký nový režim a místo hledání nových věcí venku jsem se zaměřila na to, co mám doma. A začala jsem to třídit.
Pokračovat ve čtení →Dopaminový fotodetox
Když jsem někdy v roce 2011 vybírala foťák, byly na výběr zrcadlovky Canon nebo Nikon a bezzrcátkový segment byl v plenkách. Časem se to změnilo a já jsem si začala hrát se všemi těmi menšími a lehčími systémy. Furt jsem měla pocit, že mi něco schází a doplňovala a obměňovala jsem arzenál, až jsem se dostala do fáze, kdy mám dost vyzkoušeno a můžu s jistotou říct, že jsem se všemi těmi aparáty nosila plus mínus podobné fotky bez ohledu na to, co za značku jsem zrovna měla v ruce.
Pokračovat ve čtení →Low buy květen: Od konzumu ke kreativitě
Je to pátý měsíc v kuse, co se věnuju svým financím. A je to první měsíc vůbec, co eviduju všechno to, co se mi honí hlavou ohledně nářadí na focení a co jsem neměla chuť foťáky a objektivy měnit. Netvrdím, že by nebyla lákadla nebo motivace. Jenom v sobě cítím brzdu. Vlastně dvě: nechce se mi čerpat ze spořicího účtu a nechce se mi řešit a prodávat technika, kterou mám doma. Kdybych měla pořídit všechny foťáky a objektivy, které se mi v květnu mihly v hlavě, mám doma techniku za 300 000 Kč jistě. Pojala jsem to jako výzvu: sledovat, co se mi líhne v hlavě a srovnávat to s tím, co se mi v hlavě líhlo pár týdnů zpátky.
Pokračovat ve čtení →Low buy duben: Čas minimalizovat apríly ve financích
Nepomůže změna pravidel. Pomůže až změna přístupu. Můžeme si nadiktovat celou stránku požadavků na low buy a na zacházení s penězi. Dokud se my sami nenaučíme myslet jinak, bude to jenom tupé memorování a po skončení výzvy skončíme tam, kde jsme byli předtím. V dubnu, po čtyřech měsících s přemýšlením o penězích, cítím první změny v přístupu k nákupům. Viděla jsem množství různých zápisníků, nekoupila jsem ani jeden a nemusela jsem ani nic zakazovat. Jednoduše jsem viděla, že bych je zase měla prázdné a k ničemu bych je nevyužila.
Pokračovat ve čtení →To jsme taky bývali my
Psal se rok 2007 a já jsem začala blogovat na blog.cz – tehdy jsme byli celkem malá komunita a celkem jsme o sobě věděli, aspoň většinou. Všichni jsme začínali, učili se v tom chodit a dospívali jsme prakticky v blozích a na internetu. Pamatuju si z té doby mnoho jmen a některá z nich pořád ještě navštěvuju. Když už nic, tak aspoň čas od času, abych věděla kam jdou a jak se vyvíjejí. Tehdy mě zajímala i ezoterika a energie kolem toho. Potřebovala jsem si uspořádat pár věcí sama v sobě a ezo tematika mi v tom tehdy pomáhala.
Pokračovat ve čtení →Se vztahem, nebo bez něj?
To tak dneska pronesla Kristýna Dolejšová alias @hellochristie na Instagramu zajímavou myšlenku. „Tvrdím, že je mi bez vztahu dobře, ale kdy jsem byla bez vztahu naposledy? Pokud jsem náhodou zrovna nikoho neměla, proháněl se mi někdo aspoň v hlavě. „
Pokračovat ve čtení →Co když není žádné zítra?
Všechny změny, které chci dostat do života provádím na několikrát. Zářivým příkladem budiž aktuální low buy rok. Už před časem jsem se o něco podobného pokoušela, ale bez většího úspěchu. Jednoduše potřebuju nasbírat dostatečné přesvědčení na to, abych se kousla a pevně rozhodnutá si přeházela ty návyky, které mi překážejí.
Pokračovat ve čtení →