Píšu

Jste vizionáři, nebo sabotéři?

Jaké jsou vaše scénáře? Je zajímavé sledovat, jaké sny má konkrétní druh lidí. Ti aktivnější nevidí rozdíl mezi sny a cíli a udržují vizualizace v podobě konkrétních činů a budoucích možností. A pak jsou lidé, kteří si s oblibou cpou do snů katastrofy a nevěry a nepřijde jim to zvláštní.

Vezměte si ženu, která je dlouho sama. Jaké scénáře uvidíme u ní v hlavě? Bude si promítat možné známosti a randíčka, nebo si představí samce jak blázen, se kterým jí nevyjde rande, protože bude mít zatraceně dobře stavěnou konkurenci? Když už máme v životě období samy pro sebe, proč si ho dobrovolně sabotujeme virtuálními katastrofami?

Mozek údajně nerozezná, co je vize a co je realita. Ostatně, stalo se vám už, že by vás rozbrečela hodně zlá představa? To je krásný důkaz toho, že se mozek chemicky chová přesně podle zadání, které mu poskytneme. Tak proč si nedopřát trochu povoleného dopingu?

Spousta reálných žen si už všimla, že se jim množí pozvání od mužů chvíli poté, co si s někým skutečně začnou. Když z nich spadne ten tlak, ten strach ze samoty, muži to vycítí a najednou se začnou rojit. Stačí se rozejít a rázem se vypaří. Už z nás totiž nevyzařuje ten klid a ta smyslnost, jako když si někoho najdeme a najednou nám z hlavy zmizí ten oblak z urputnosti a zoufalství, který většinou může za to, že dlouho nemůžeme připadnout na použitelného chlapa.

Různí lidé mají různé sebezáchovné principy. Ještě si živě pamatuju ten šok po jedné meditaci, kdy jsem zkoušela uzavřít kapitolu docela konkrétních představ lásky s jedním zpěvákem. Na té hranici mezi probuzením z meditace a naběhnutím mozku do hrubohmotného světa se mi v hlavě ozvalo: “A s kým jiným budu, když ne s ním? ”

Mozky některých lidí zkrátka nesnesou tu představu, že neví. Už jsem si něčím takovým prošla chvilku před tou meditací, když jsem vyšla ze školy a měla velký strach z dospěláckého života. Nedokázala jsem si vůbec představit, jak bude můj život mezi dětstvím a důchodem probíhat a měla jsem obrovskou chuť skočit ze školy rovnou do penze. Práce si mě našla teprve když jsem využila svoji tehdejší zálibu v blogování a v grafice. Šla jsem tehdy na rekvalifikační kurz – byly to Grafické práce, a v několikatýdenní pauze mezi úvodními hodinami a samotným rekvalifikačním kurzem jsem najednou měla práci i poslání – které souviselo s mým původním vzděláním, a ne s grafikou nebo s blogem.

Stojím teď před tím samým. Vzpomínám si, co jsem tehdy vlastně dělala, těch pár týdnů předtím, než si mě moje práce našla. A zkouším ten postup nasimulovat a našroubovat pro potřeby “volání” vhodného muže pro život. Nedokážu si to vůbec představit a co se týká mých vizí, mám v hlavě prázdno. Ale to je přesně ten stav, který už znám. Stačí věřit a čekat. A mezitím se věnovat věcem, které mě baví a které mi jedou můžou být k užitku.

1 komentář u „Jste vizionáři, nebo sabotéři?“

  1. Moc hezky napsáno. Jak se říká: Be bold and mighty forces will come to your aid. Není snadné se tím řídit, ale moje zkušenost to také potvrzuje 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *