Píšu

Ještě furt se učím mluvit

Občas je to šílený oser. Jeden web, druhý web, třetí web, na co přetahovat i články, napíšu si nové a lepší – tak se v průběhu času ztratil seriál o mém ráčkování. Ještě někdy v prvním roce korony jsem začala psát sérii článků, která pojednávala o mém ráčkování a o tom, jak jsem se ve svých třiceti něco letech začala učit mluvit „normálně“ .

Začalo to v diskuzi na Vinted. Ve zrušené Srdeční poradně se objevilo téma, které sdružovalo dospělé osoby, které ráčkují a nestydí se za to. Tehdy jsem o změně mluvy začala uvažovat a navíc jsem si tehdy začala do mobilu na diktafon namlouvat nápady na články. Když jsem se poslouchala zpětně, nešlo to přeslechnout a tehdy jsem začala cvičit. Zkoukla jsem kupu návodů na Youtube, nažhavila diktafon v mobilu a vrhla se do toho.

Zatím jsem stále u písmenka R. Je to asi rok a půl, co jsem s tím začala. Mluvila jsem slyšitelně zezadu z krku a to ráčkování bylo šílené. Aktuálně jsem vibraci přestěhovala od mandlí na začátek jazyka. Moje R stále dělá trochu větší kravál, ale ušla jsem obrovský kus cesty a už o tom písmenku nemusím tolik uvažovat. Schválně jsem si na Facebooku v Messengeru našla tu hlasovou zprávu, kterou jsem 14.9.2020 posílala a pustila jsem si svůj tehdejší stav. Dost podstatným způsobem jsem svoje „R“ spravila a předevčírem jsem si řekla, že je čas přesunout se na Ř.

Nechtěla jsem se učit další písmenko, protože výuka Ř vychází ze zvládnutého R a bylo potřeba, abych se ze všeho nejdřív naučila ten základ, který mi umožní spravit i Ř. Tak jsem povolala do zbraně Google (za ten rok a půl jsem stihla svoje původní podklady ztratit) , našla jsem si, kterak na Ř a začínám další kapitolu. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se nechala uvrtat jedním cizím člověkem z diskuze a svoje mluvení jsem mu poslala. Dnes mám doklad, jak jsem mluvila na začátku svého logopedického snažení a je to pro mě nedocenitelný doklad doby.

Na jednu stranu jsem na sebe hrdá. Mám v ruce konkrétní důkaz toho, že když se na něco zaměřím a začnu s tím něco dělat, můžu změnit co budu chtít a že ten fakt, že něco nějak je ještě neznamená, že to tak musí být stále. Stojím na nové startovní čáře. Čeká mě Ř a já jsem dost zvědavá. Třeba si na další článek vzpomenu dřív než za rok a půl.

4 komentáře u „Ještě furt se učím mluvit“

  1. Vidíš, taky bych málem zapomněla, že jsi psala o ráčkování 🙂 Tedy gratuluju k velkému pokroku a jen tak dál!

    1. Andrea Vyor říká:

      No jo, to je ta „výhoda“ stěhování webů bez kompletní zálohy článků 🙂 Já jsem celkem čuměla, když jsem se nahrála na diktafon teď a když jsem si pustila stav tehdy. Jo, má to smysl 🙂

  2. Kája říká:

    To je fajn, že se ti daří. Držím palce s Ř!

    1. Andrea Vyor říká:

      Děkuju 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.