Fotím

ICM: Moje abstraktní království

Tak to určitě nikdy. Proč to není ostré? Jasně, pár rozmazaných čar. Když nezaostřím snímek já, je řečí že by zabraly celý Babišův putovní karavan a tady si z toho někdo dělá poznávací znamení. Když jsem se s abstraktní fotografií setkala na začátku svého foto snažení, bylo ještě moc brzo na to, abych něco zkoušela. Poslední rok nebo dva jsem začala na Youtube sledovat Kim Grant (Visualizing Scotland) a tam jsem se poprvé setkala s ICM focením.

Intentional camera movement. Úmyslný pohyb foťákem. Snížíte ISO na minimum, natáhnete čas (já mám nejraději hodnoty kolem 1/3 s ) a v průběhu tvoření fotky pohnete aparátem. A ono z toho většinou něco vyleze. Na Twitteru jsem se už sledujícím omlouvala, že ze mě v následujících týdnech asi nevypadne ostrá fotka. Zatím jsem na cloně f16 kvůli světlu, ale zůstal mi ve výbavě odběhnutý ND 4 filtr, tak jsem si doobjednala závitovou redukci na aktuální objektiv a budu zkoušet i nižší clony.

Mám ráda jednociferné časy za lomítkem. Zmáčknu spoušť, chviličku počkám s foťákem bez hnutí a pak teprve hýbu. Mám aparát se stabilizovaným snímačem a to nejspíš pomáhá trochu taky. Líbí se mi, když je motiv trochu vidět a ty fleky nejsou všude. Ideální je pozorovat linie a textury buď v motivu nebo na pozadí a nechat se vést tím, co už v obraze je. A jenom to podpořit. Stejně tak barvy. Během úprav konkrétní barevný nádech potlačím nebo podpořím, ale neměním drasticky z jedné barvy na druhou. Jenom ladím světlost, sytost a tón.

V životě bych si neřekla, že jednou skončím u abstrakce. A tuplem bych si neřekla, že mě to bude tak bavit. Užívám si každý jeden drobný motiv, který vidím a převádím ho na čmáranici. A trochu víc si věřím, co se týká výsledného snímku. Když jsem začínala, sama jsem nevěděla, čeho chci dosáhnout. Teď zkusím pár variant, vidím čáry na displeji a i když nikdy dopředu neuhodnu jak bude fotka vypadat, umím to trochu korigovat a ve spolupráci s linkami a s motivem vím, jaký obrázek z toho chci vymáčknout.

I tak je to o velké dávce štěstí. Chytit dohromady všechny parametry a do toho ukuchtit abstrakci, která vystihne světlo a tvary dané lokace. Převádět motivy na čmáranice mě začalo dost bavit a sama jsem zvědavá, kam až mě to zavede 🙂

3 komentáře u „ICM: Moje abstraktní království“

  1. Čerf říká:

    Svůj hlavní ICM fotocyklus fotím už dvanáct let a teprve asi před rokem a půl jsem se dozvěděl, že se tomu říká ICM :-). Je to úžasná a nesmírně tvůrčí disciplína. Jen to trochu svádí k tomu, aby takhle člověk fotil pořád a všechno, a proto jsem si v tomhle určil přísné hranice, aby to nebylo „jednobrdné“ :-).

    1. Andrea Vyor říká:

      😀 Já považuju ICM za geniální formát pro digitální dobu. Fotit na film, asi bych nebyla ochotná něco takového zkoušet 🙂

      1. Čerf říká:

        Přesně tak. První takovou fotku mám ještě z 90. let a vyplácal jsem na ni tehdy dva barevné kinofilmy, což dost lezlo do peněz :-). Digitální technologie to dostala úplně jinam.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *