Fotím

Fotografka dva v jednom

Co bych dělala, kdybych mohla úplně všechno? A co bych fotila a kde, kdybych si mohla vybrat naprosto beze strachu? Začala jsem zlehka tou druhou půlkou dotazu a minulý týden jsem jela fotit do Bzence. Tam si mě našly přírodní motivy a velice šikovně udělaný zámecký park. Matně jsem si ho pamatovala z návštěvy někdy čtyři roky zpátky a od té doby jsem tam nebyla.

Když jsem si hledala foto session na neděli osmého května, usadil se mi v hlavě Hodonín. Zase taková ta záležitost, kdy jsem si říkala, budou tam vůbec lidi? Já si tam jdu fotit street, ale co když to město bude v neděli odpoledne mrtvé? Navíc autobus tam jede 40 minut tam a 40 minut zpátky. Přímo v Hodoníně budu mít čas jen nějaké dvě hodiny, bude to dost? Nepojedu tam jenom na otočku a úplně zbytečně?

Jelikož jsem si začala vybírat lokace a témata podle toho, co bych fotila, kdybych mohla cokoliv a nebála se, co na to kdo řekne, udělala jsem v neděli ten Hodonín. Velice rychle jsem zjistila, že ty dvě hodiny nejsou na focení málo a navíc se tam právě konaly farmářské trhy s food truck srazem – o lidi tedy nebyla nouze a mně se zase osvědčilo poslouchat svoje vlastní nápady, které se mi líhnou v hlavě. Místo návštěvy restaurace jsem si udělala krátkou pauzu v cukrárně u kávy a zjistila jsem, že i s tím „velkým foťákem“ (do Hodonína jsem vzala Fujifilm X-T2 a 35 mm pevný objektiv) jsem tam prakticky neviditelná. Dokud jsem s foťákem v pohodě já, jsou s ním v pohodě i lidi kolem.

Dokážu si představit „malý univerzál“ v podobě kapesní X100V i „velký univerzál“ v podobě X-T2 a základního setového zoomu. Poslední dva týdny ukázaly, že jsem tým příroda i tým město, záleží jenom na aktuální náladě a na tom, co mě nejvíc zaujme na tom místě, které si právě vyberu na focení. Co se týká mého přístupu ke streetu, zkusila jsem si v tom Hodoníně takovou malou revoluci: místo lidí jsem hledala konkrétní obrazy, kompozice, které se nabízely, a pak jsem jenom počkala, až se tam nějaký človíček objeví. Jestli jsem měla v něčem mezery, byla to schopnost nosit ze street lovů kompozice a ne jenom lidi a včera jsem si ověřila, že i to je způsob – a celkem úspěšný způsob.

To jsem si kolikrát takhle vybrala kompozici a mlátila se do hlavy. Tady je to kompletně mrtvý konec, co by tu chtěl člověk?? No a nakonec se pokaždé někdo objevil, což zpětně považuju za zázrak. Holt se budu muset smířit s tím, že se u mě střídají období krajiny a období města a že ze mě vyhraněný žánr nekouká. A ptáte se, kam půjdu fotit zase příští neděli? Aktuálně se vezu na vlně street, tak jsem si vybrala zase další město, které mám na dosah ( = rozumně na dojezd) a ještě jsem tam nebyla. Tak mi držte palce, ať si to nerozmyslím 😀

2 komentáře u „Fotografka dva v jednom“

  1. Sice nemám moc dobré fotografické (a všeobecně výtvarné) oko, ale ty přírodní scenérie na začátku se mi zdají opravdu krásné 🙂

    1. Andrea Vyor říká:

      Děkuju. U mě se ta inspirace střídá, časem určitě zase něco z přírody vznikne 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.