Co to má celé být?

Jsem ve svojí podstatě nejistý člověk. Kdo mě znáte delší dobu, nemusím vám to obšírněji vysvětlovat 🙂 Neustálé změny grafiky na blog.cz a později změny celých adres, změny zaměření a v poslední době váhání ohledně směru, kterým jít ve fotografii. Mám v tašce naskládáno kupu skel, dvě těla a nejnověji X100F – hračičku s pevným objektivem, od které si slibuju, že přestanu řešit čím mám fotit a zaměřím se na to, co chci fotit. Začínala jsem u krajiny a dva roky zpátky jsem se odhodlala a začala fotit street. Teď jsem někde na pomezí mezi přírodou a lidmi a hledám ten svůj směr, který mi sedne.

Jedno vím: nejde to vymyslet hlavou. Začala jsem praktikovat procházky jak ve městě, tak v přírodě a čistím si hlavu. Skládám obrázky k sobě a ještě je moc brzo na to, abych z toho dělala závěry. Zjistila jsem, že s X100F už nepotřebuju kupovat makroobjektiv, samo o sobě to ostří dost blízko, a zjistila jsem, že jsou situace a akce, kde ještě ten zoomový objektiv 18-55 využiju. Jen jsem se nenaučila jít dostatečně daleko a dostatečně hluboko na to, abych v duši cítila tu jistotu, která by mi pomohla udržovat stabilní směr.

Rozklíčovala jsem prvky, které mě sváděly z cesty. Začala jsem znovu s tím, že vlastně nic nevím a že začínám od začátku, s jedním kompaktem a jedním pevným sklem. Vymazala jsem historii článků a vybrala si virtuální identitu, pod kterou chci vystupovat. Asi se vzdám vizí být fotografka a budu jednoduše blogerka s foťákem. Tak jak jsem začínala a jak jsem se cítila nejlíp. Pak jsem po cestě za sebevzděláváním nabalila spoustu marketingových principů a “mělo by se” frází a začala jsem se vzdalovat sobě samotné.

Z okolí mi zmizely vzory, články na Facebooku ve skupinách ke sdílení článků se staly čím dál na jedno a to samé brdo, jsou dost povrchní a nejsou ničím zajímavé a mně chybí energie zvenčí, která by mě mohla ovlivňovat. O to víc potřebuju nacházet tu energii uvnitř sebe samotné a potřebuju tu sílu najít v sobě. Ne že by mi to doteď nějak šlo. Ve vztahu k sobě samotné mám dost velké mezery a jestli mi letošní rok od ledna doteď něco naznačoval, bylo to právě tohle.

Od ledna mám v hlavě jednu velkou fantazii, která končívá podobným koncem. A ani jeden z těch konců zatím nebyl takový, že bych té vysněné věci dosáhla bez podrazů kolem a bez toho, že by mi házeli klacky pod nohy. Proč si to do háje montuju do svojí vlastní fantazie? Proč si to cpu do světa, který mám kompletně pod kontrolou? Už osm měsíců se snažím přijít na to, co má moje letošní mentální rozpoložení znamenat a kam mě to má navést. Už někdy od roku 2012 se hrabu v seberozvojových knížkách a zatím jsem se nepoložila dostatečně hluboko sebe samotné na to, abych z teorie vykřesala nějaké reálné výsledky. Přišel čas na radikální zásah.

Napsat komentář