Píšu

Co když není žádné zítra?

Všechny změny, které chci dostat do života provádím na několikrát. Zářivým příkladem budiž aktuální low buy rok. Už před časem jsem se o něco podobného pokoušela, ale bez většího úspěchu. Jednoduše potřebuju nasbírat dostatečné přesvědčení na to, abych se kousla a pevně rozhodnutá si přeházela ty návyky, které mi překážejí.

Už bych ve svém věku mohla vědět, že není žádné „příští měsíc“ nebo „zítra“ . Pokud ty dané změny nedokážu pozvolna adaptovat do svého každodenního provozu, ubíhají týdny a měsíce a v mém životě se toho moc nemění. Od příštího měsíce si začnu zapisovat výdaje, teď už to nemá smysl. Od příštího měsíce si začnu plánovat měsíční cíle a vést podrobnější agendu zůstatků na účtu. Dokud jsem jednoduše nezačala teď hned a neudělala z toho každodenní rutinu, nic se nezměnilo.

Čím jsem starší, tím víc dokážu ocenit přístup inspirovaný systémem Kaizen. Dělat jen malé kroky dopředu, abych je zvládla dodržovat a ty drobné kroky se časem naskládají. Moc změn najednou tak nějak nezvládám udržovat dlouhodobě a mám pak sklony obloukem zabíhat zpátky k původním návykům. Chce to stanovit cíl a volit kroky tak, aby vedly vybraným směrem. Dokud jsem neměla cíl a nepřemýšlela jsem o tom, kam chci dojít, nešly moc ani ty změny chování. Jednoduše jsem nevěděla proč „se omezovat“ nebo měnit. A dokud člověk necítí důvod, nejsou ani výsledky.

Jde to jedno s druhým. Vzít si libovolný zápisník nebo klidně aplikaci v mobilu a dopřát si denně trochu času, aby člověk vedl v patrnosti svoje vlastní kroky a svoje vlastní sny. Aby si je oživoval a aby se nad nimi zamýšlel. Jsou lidé, kteří říkají, že do diáře nemají co psát. A jsou lidi, kteří diář používají jako „výplach mozku“ . Kteří mají diář jako průvodce svojí vlastní hlavou a už jim tolik nezáleží na té funkci buzer lístku.

Pokud budeme mít vizi svého života ohraničenou někdy v delší budoucnosti, lépe určíme potřebné změny, které musejí proběhnout. Pokud dokážeme říct, kdo jsme a kým budeme časem, nepotřebujeme ani plánování, ani seznamy. Někdy je ale potřeba svojí hlavě trochu dopomoct a vysypat věci na papír, abychom je snáze roztřídili a vyznali se ve všech těch obrazech, které nosíme v hlavě.

Nezačínejme velkými věcmi. Začněme malými kroky, které zvládneme duplikovat i zítra a pozítří. A ony se časem naskládají.

2 komentáře u „Co když není žádné zítra?“

  1. Souhlas. Razantní kroky můžou fungovat jedině tehdy, když je motivace naprosto neotřesitelná (dovedu si v téhle kategorii představit nějaké opravu závažné zdravotní obtíže), jinak spíš ale vedou cestičkou rovnou zpátky ke starým návykům.

    1. Andrea Vyor říká:

      Já jsem si to vyzkoušela už několikrát 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.