Zápisky

Černá zima

Tma, ocelová obloha, zima, šero jak v podvečer tak na poledne. Nijak extra nedržím na pohanské svátky, na zimní rovnodennost nebo na cyklus spánku. Mám za sebou docela plodný rok, zlepšila jsem se ve streetovém focení, zkusila jsem si černobílou tvorbu a protřídila dost věcí. Je půlka prosince, a já se cítím ospalá a unavená.

Vloni jsem se s focením zasekla, letos mám za sebou slušnou řádku složek. Figurují v nich dva hlavní směry: krajina a street. Jedno vím určitě: nechce se mi fotit černobíle, případně černobílou využívat jako nástroj. Vracím se k barvě, i když to chce trochu jiný přístup a dávat větší pozor na celý obraz. Nejsem typ, který by černobílou docenil a mnohem raději číhám na světlo a využívám kombinaci světlo a barvy.

Další věc vím taky určitě: mnohem raději fotím věci, které nezůstávají celou svoji existenci statické. Street má proti krajině v tomto směru víc výhod. Navíc je spousta fotek města a přírody, kde je sice kompozice fajn, ale chybí mi tam lidi.

Jedna věc se nemění. Ta chuť fotit, když vezmu do ruky foťák. Baví mě fotit, baví mě hledat kompozice a baví mě tvořit. A baví mě hledat “to svoje” velké téma, i když zatím není na obzoru nic, co by se přímo nabízelo. A podařilo se mi v antikvariátu ulovit Jana Šibíka, knihu Stories, která je už delší dobu vyprodaná. Do ledna budu spát. Ale jenom do ledna…

2 komentářů

  • Marie Veronika

    Taky jsem v posledních týdnech ztratila elán a nejradši bych pořád jenom spala. Jak to ti lidé ve Skandinávii dělají, že se neukládají k zimnímu spánku? Snad nám nový rok nalije novou energii do žil 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *