Fotím

Učím se s novým objektivem

Zatím každý můj pokus vybrat si jeden fotografický směr skončil nezdarem. Letos jsem nějaké omezování vzdala a každý týden se ptám sebe samotné, kam chci jet a co tam chci fotit. Aktuálně poslední focení skončilo zase ve městě streetem. Vzala jsem s sebou jen Fujinon 18 mm f2, moji novou „palačinku“ , a X-S10. Velice rychle jsem přepínala závěrku na elektronickou, abych byla úplně potichu, a něco mi říká, že další focení pojedu do Hodonína zase. Tentokrát ale s delšími skly.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy červenec: Na hlouposti není čas

Zatím vážně přesně nevím, co ze mě bude. Držím se svého vzdoro-projektu, ve kterém fotím přesně ty motivy, na které mám zrovna náladu. Stává se tak, že jednou jdu na plnokrevné krajinářské focení (čekám až pozdě do večera na správné světlo, obcházím lokaci a hledám záběr) a po druhé jdu na lovení zajímavostí do města (protože jsem během krajinářského focení prošla mořem kopřiv, mám podrápané nohy a než se to uklidní, nechci svoje lýtka příliš dráždit) .

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Sešla jsem z cesty

Nevím, jestli se tomu říká vývoj, nebo jenom jednoduše člověk ztrácí nit sám k sobě pod nánosem každodenního stresu a „dospěláckých“ povinností. Vím o sobě, že jsem dřív dost četla knížky. Měla jsem průkazku do knihovny a využívala jsem možnost půjčovat si čtivo. Časem jsem do knihovny chodit přestala a časem jsem přestala i číst. Poslední dva roky jsem si všímala zvýšeného pnutí ke snění a ovládat to šlo jenom ztuha. Pak jsem otevřela po dlouhé době na čtení něco jiného než seberozvoj, ponořila jsem se do čtení a zjistila jsem, že právě knížky jsou můj způsob, jak můžu korigovat, ovládat a regulovat svůj daydreaming.

Pokračovat ve čtení →
Fotím

Memoáry street fotografky

Je to už třetí nebo čtvrtý rok, co jsem se odhodlala a začala fotit street. Od té doby jsem změnila výbavu od Nikonu D7100 přes Panasonic GX80 až po Fujifilm, nejdřív X-T30, pak X100F a X100V a X-S10. Aktuálně mám X100F (správně, menší X100F jsem si nechala a novější X100V jsem prodala) a X-S10, protože jsem si po delším úseku focení na pevný 23 mm objektiv na X100 řadě začala uvědomovat, že ty výměnné objektivy rozhodně upotřebím a že mi po čase scházejí.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Ještě furt se učím mluvit

Občas je to šílený oser. Jeden web, druhý web, třetí web, na co přetahovat i články, napíšu si nové a lepší – tak se v průběhu času ztratil seriál o mém ráčkování. Ještě někdy v prvním roce korony jsem začala psát sérii článků, která pojednávala o mém ráčkování a o tom, jak jsem se ve svých třiceti něco letech začala učit mluvit „normálně“ .

Pokračovat ve čtení →
Fotím

ICM: Moje abstraktní království

Tak to určitě nikdy. Proč to není ostré? Jasně, pár rozmazaných čar. Když nezaostřím snímek já, je řečí že by zabraly celý Babišův putovní karavan a tady si z toho někdo dělá poznávací znamení. Když jsem se s abstraktní fotografií setkala na začátku svého foto snažení, bylo ještě moc brzo na to, abych něco zkoušela. Poslední rok nebo dva jsem začala na Youtube sledovat Kim Grant (Visualizing Scotland) a tam jsem se poprvé setkala s ICM focením.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Dopaminový fotodetox

Když jsem někdy v roce 2011 vybírala foťák, byly na výběr zrcadlovky Canon nebo Nikon a bezzrcátkový segment byl v plenkách. Časem se to změnilo a já jsem si začala hrát se všemi těmi menšími a lehčími systémy. Furt jsem měla pocit, že mi něco schází a doplňovala a obměňovala jsem arzenál, až jsem se dostala do fáze, kdy mám dost vyzkoušeno a můžu s jistotou říct, že jsem se všemi těmi aparáty nosila plus mínus podobné fotky bez ohledu na to, co za značku jsem zrovna měla v ruce.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy květen: Od konzumu ke kreativitě

Je to pátý měsíc v kuse, co se věnuju svým financím. A je to první měsíc vůbec, co eviduju všechno to, co se mi honí hlavou ohledně nářadí na focení a co jsem neměla chuť foťáky a objektivy měnit. Netvrdím, že by nebyla lákadla nebo motivace. Jenom v sobě cítím brzdu. Vlastně dvě: nechce se mi čerpat ze spořicího účtu a nechce se mi řešit a prodávat technika, kterou mám doma. Kdybych měla pořídit všechny foťáky a objektivy, které se mi v květnu mihly v hlavě, mám doma techniku za 300 000 Kč jistě. Pojala jsem to jako výzvu: sledovat, co se mi líhne v hlavě a srovnávat to s tím, co se mi v hlavě líhlo pár týdnů zpátky.

Pokračovat ve čtení →
Fotím

Focení u vody

V sobotu jsem byla venku a nějak jsem zakotvila u teleobjektivu. Delší dobu fotím tak, že vybírám motiv, který mě zrovna zajímá, i když to je jedno focení příroda, jedno focení železniční most a jedno focení zase město. Dlouho jsem se snažila omezovat a řešit, jaký fotograf vlastně budu, až jsem zapomněla fotit. Tak si to teď vynahrazuju a místo určování co vlastně budu fotit raději rovnou fotím.

Pokračovat ve čtení →