Jak má člověk hledat sám v sobě?
Focení a psaní. Dvě lásky, které mě takovou dobu definovaly. Psaní už někdy od deseti, dvanácti let a focení od mých devatenácti, kdy jsem odmaturovala…
Pokračovat ve čtení →Bloudím mezi vlastními fotkami
Naprosto věřím tomu, že jsou věci, ke kterým se člověk musí profotit. A myslím, že rozumím tomu, proč má tolik fotografů na poličkách monografie od…
Pokračovat ve čtení →#positive2020: Co se roku 2020 povedlo?
Začátek nové dekády si nikdo z nás nepředstavoval tímto způsobem. Už vůbec jsme nepočítali s tím, že se nové nákazy chytí politika a farmaceutické firmy…
Pokračovat ve čtení →Jedno malé překvapení
Trvalo to. Dost možná i proto, že jsem si nedala tu práci a nezjistila, co je ten výstup, pod který bych se byla ochotná podepsat….
Pokračovat ve čtení →Můj boj s ráčkováním: Vychytávám první chyby
Co jsem začala mluvit, vyslovuju pořád stejně. Sama sebe neslyším. Přesněji řečeno, slyším jak říkám R, ale už neslyším, že ho vyslovuju velárně ( =…
Pokračovat ve čtení →Umět pustit světlo do tmy
Namíchala jsem si do osobních nastavení jeden profil. Černobílé nastavení se světly a stíny poštelovanými tak, abych se nemusela v PC trápit s převodem, který…
Pokračovat ve čtení →Jedna lekce
Že si já nedám říct. Celý letošek se nese ve znamení jedné jediné lekce: noviny nejsou všechno. Ať už se jedná o názor na Pavlínu…
Pokračovat ve čtení →Jde dohromady street fotografie s lockdownem?
Hned zkraje jsem se na Facebooku přidala do skupiny “Streetphoto není jen cvak z ulice” . Jo, dost mimo moji ligu – autoři tam často…
Pokračovat ve čtení →5 věcí, za které vděčím lockdownu
Opruz, šikana, zkouška nervů – každý se na karanténu a plošná opatření dívá jinak. Začalo to v březnu, ještě to pomalu neskončilo a není vůbec…
Pokračovat ve čtení →Moje mezery
Vzpomínám si, jak jsem se jednoho krásného dne naštvala, vzala foťák a vyrazila ven. Ty street fotky z onoho března nevypadají nijak lákavě – objekty…
Pokračovat ve čtení →