Píšu

Low buy výzva: Po devíti měsících se něco narodilo

Devět měsíců. Zase ta číslovka. Přesně tak dlouho trvalo, než se mi podařilo přepnout mozek. Po těch letech neustálého hledání „grálu“ a snahy nakoupit si vnitřní spokojenost jsem v jakémsi vakuu a přemýšlím, co mám vlastně cítit a kam mám jít. Jedno ale vím: nechci jít zpátky tam, kde jsem byla před začátkem low buy výzvy.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Jak moc normální je nenormální?

Už jsem přemýšlela i o tom, že bych blogovat přestala. Definitivně budu raději bez psaní článků než bez focení; poslední dva týdny jsem skoro vůbec netvořila a když už, tak jen z nějaké setrvačnosti a ze všeho nejdřív mi začaly chybět fotky. Ta chuť něco napsat se ještě chvíli schovávala. Začala jsem pravidelně sypat obsah hlavy ven do deníku a každý článek na web čeká na to, až se mi toho nebude v hlavě honit tolik a až budu mít čas jen tak sedět s prázdnou hlavou bez toho zmatku, který mi tam koluje poslední měsíce.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy projekt: Srpnové zemětřesení

Začaly se mi kumulovat fotoaparáty. V srpnu nastala ideální konstelace hvězd či co (nebo jsem se zdravě naštvala) a spousta toho šla z domu. Prodala jsem dvě těla, třetí ještě čeká na Paladixu v bazaru a moje sbírky opustil jeden zoom objektiv a dvě pevná skla. Minulý měsíc jsem si pořídila zoom 10-24 mm a nechávat si 14 mm pevné sklo jsem vyhodnotila jako kravinu, i když jsem si chvíli říkala, že bych si ho mohla nechat na street. Po zralé úvaze jsem uznala, že ten objektiv 18 mm je na mě dostatečně extrémní a širší focení pokryje ten zoom. Původně jsem si říkala, že bych prodala ještě nějaké to pevné sklo navíc, ale nakonec jsem si nechala jak 18 mm, tak 35 mm čistě jenom kvůli tomu, jak kreslí.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Pozdrav z díry

Jsem unavená. Začalo to pátého srpna, když jsem si na Paladixu založila účet. V průběhu svého low buy roku jsem zjistila, že nejsem člověk, který by uživil dva fotoaparáty a že si větší foťák / menší foťák raději pošéfuju výměnou objektivu. A že je moje X-T2 skvělý stroj, ale přece jenom pomalý a v kombinaci se starší edicí Fuji objektivů brutálně pomalý a opakovaně nepřesný a nespolehlivý. Vzhledem k tomu, jak je X-T2 pomalá a jak se chová v kombinaci se staršími objektivy, asi zůstane ve vitríně.

Pokračovat ve čtení →
Fotím

Učím se s novým objektivem

Zatím každý můj pokus vybrat si jeden fotografický směr skončil nezdarem. Letos jsem nějaké omezování vzdala a každý týden se ptám sebe samotné, kam chci jet a co tam chci fotit. Aktuálně poslední focení skončilo zase ve městě streetem. Vzala jsem s sebou jen Fujinon 18 mm f2, moji novou „palačinku“ , a X-S10. Velice rychle jsem přepínala závěrku na elektronickou, abych byla úplně potichu, a něco mi říká, že další focení pojedu do Hodonína zase. Tentokrát ale s delšími skly.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Low buy červenec: Na hlouposti není čas

Zatím vážně přesně nevím, co ze mě bude. Držím se svého vzdoro-projektu, ve kterém fotím přesně ty motivy, na které mám zrovna náladu. Stává se tak, že jednou jdu na plnokrevné krajinářské focení (čekám až pozdě do večera na správné světlo, obcházím lokaci a hledám záběr) a po druhé jdu na lovení zajímavostí do města (protože jsem během krajinářského focení prošla mořem kopřiv, mám podrápané nohy a než se to uklidní, nechci svoje lýtka příliš dráždit) .

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Sešla jsem z cesty

Nevím, jestli se tomu říká vývoj, nebo jenom jednoduše člověk ztrácí nit sám k sobě pod nánosem každodenního stresu a „dospěláckých“ povinností. Vím o sobě, že jsem dřív dost četla knížky. Měla jsem průkazku do knihovny a využívala jsem možnost půjčovat si čtivo. Časem jsem do knihovny chodit přestala a časem jsem přestala i číst. Poslední dva roky jsem si všímala zvýšeného pnutí ke snění a ovládat to šlo jenom ztuha. Pak jsem otevřela po dlouhé době na čtení něco jiného než seberozvoj, ponořila jsem se do čtení a zjistila jsem, že právě knížky jsou můj způsob, jak můžu korigovat, ovládat a regulovat svůj daydreaming.

Pokračovat ve čtení →
Fotím

Memoáry street fotografky

Je to už třetí nebo čtvrtý rok, co jsem se odhodlala a začala fotit street. Od té doby jsem změnila výbavu od Nikonu D7100 přes Panasonic GX80 až po Fujifilm, nejdřív X-T30, pak X100F a X100V a X-S10. Aktuálně mám X100F (správně, menší X100F jsem si nechala a novější X100V jsem prodala) a X-S10, protože jsem si po delším úseku focení na pevný 23 mm objektiv na X100 řadě začala uvědomovat, že ty výměnné objektivy rozhodně upotřebím a že mi po čase scházejí.

Pokračovat ve čtení →
Píšu

Ještě furt se učím mluvit

Občas je to šílený oser. Jeden web, druhý web, třetí web, na co přetahovat i články, napíšu si nové a lepší – tak se v průběhu času ztratil seriál o mém ráčkování. Ještě někdy v prvním roce korony jsem začala psát sérii článků, která pojednávala o mém ráčkování a o tom, jak jsem se ve svých třiceti něco letech začala učit mluvit „normálně“ .

Pokračovat ve čtení →